Zakázané Česko
Místa, kam nesmí vstoupit noha obyčejného člověka

Rozloha naší republiky je 78 866 kilometrů čtverečních. Přibližně 2 % jejího povrchu zabírají vodní plochy a na pevnou zem tak připadá zhruba 77 289 km². Přemýšleli jste ale někdy, na jakou část z této rozlohy smí vstoupit noha obyčejného člověka? Pojďte se s námi podívat do hlubin dolů i na vrcholky hor. Na místa, kde dobrou noc dávají vlci, tanky nebo obří rypadla. Na Česko zakázané, chráněné i zničené.

Česká republika může být mnohem tajuplnější zemí, než jste si kdy dokázali představit. Tušili jste například, že u nás existují místa, kam lidská noha ještě nikdy nevkročila? Našli byste je (nebo spíš nenašli) například v hlubinách skalních měst Broumovského výběžku. Tato místa - ač neuvěřitelně zajímavá - ale předmětem naší analýzy nejsou. Ve vstupu na ně vám totiž nebude bránit žádný zákon či nařízení, ale prostě a jednoduše příroda.

Kde se tedy dnes nachází ono Česko, kam noha „obyčejného smrtelníka” vstoupit nikoli nemůže, ale nesmí? Jedná se o rozmanitá území sloužící k řadě aktivit. Vůbec největšími z nich jsou dobývací prostory, tedy území nepřístupná z důvodu probíhající nebo již ukončené těžby. Ty dohromady zabírají plochu necelých 1 259 km². O něco menší území si pak pro sebe vyhradila armáda. Zbývající čtveřice vojenských újezdů zabírá v ČR území o rozloze 823 km². Necelých 197 km² je pak rozloha I. zón našich národních parků - území s nejpřísnější ochranou přírody, kde se návštěvníci mohou pohybovat pouze po vyznačených trasách.

Abychom měli srovnání: Rozloha hlavního města Prahy je zhruba 496 km² - jen dobývací oblasti v Česku tak zabírají plochu větší než dvě Prahy. Uzavřená zóna zřízená po výbuchu Černobylské elektrárny na hranicích dnešní Ukrajiny a Běloruska pak zabírá přes 2 600 km².

Zuzana Lhotáková, Marketing Manager společnosti SAS Institute

Zprava dobrý, zleva tanky: Vojenské újezdy v ČR

Dnes najdeme na našem území už jen čtveřici vojenských újezdů, v minulosti to ale bylo mnohem více. První vojenský újezd se na území někdejšího Československa objevil v roce 1927 jihozápadně od Prahy. Během své existence byl známý jako Brdy nebo Jince a zrušen byl až na konci roku 2015. Dnes se na části jeho území rozkládá naše nejmladší CHKO Brdy a oblasti, kam byl téměř devadesát let vstup zakázán, jsou lákadlem pro turisty a cyklisty. Ve stejné době jako Brdy vznikl i vojenský újezd Dědice (Březina) nedaleko Vyškova, dnes stále existující a označovaný jako Březina. Během druhé světové války byl k těmto dvěma zřízen ještě výcvikový prostor SS v prostoru zasahujícím od soutoku Vltavy se Sázavou k Benešovu a k Sedlčanům. Zabíral plochu přes 500 km² a vystěhovat se z něj muselo přes 30 tisíc lidí.

Od roku 1946 byly postupně zřizovány další vojenské újezdy: Libavá (severně od Olomouce), Boletice (u Českého Krumlova), Ralsko (u Mimoně), Prameny (ve Slavkovském lese), Dobrá Voda (na Šumavě), Doupov či Hradiště (jižně od Kadaně) a Milovice (u Lysé nad Labem). Po sovětské okupaci v roce 1968 využívala újezdy Milovice, Libavá a Ralsko sovětská armáda.

Po roce 1948 (reálně pak od let 1952 až 1953) přibylo na seznam nepřístupných území také hraniční pásmo táhnoucí se podél hranic se západním Německem a Rakouskem (tedy zčásti na území dnešního Slovenska). Při šířce od 4 až do 10 kilometrů postupně zabralo 1,5 % rozlohy tehdejší ČSSR, tedy asi 1 918,5 km².

Po roce 1990 byly zrušeny újezdy Dobrá Voda, Ralsko a Mladá, které dohromady zabíraly přes 480 km² (výcvikový prostor Prameny zanikl už v polovině padesátých let). Na konci roku 2015 pak přestal existovat VÚ Brdy. Na území ČR tak zbyla čtveřice vojenských újezdů, která dohromady zabírá 823 km², tedy asi 1 % rozlohy státu. Největším z nich je vojenský újezd Hradiště na Karlovarsku (přes 227 km²), nejmenší naopak Březina na Vyškovsku (150 km²).

I v případě vojenských újezdů ale dnes existují výjimky - jejich části jsou (samozřejmě při dodržení řady podmínek, jako je pohyb pouze po vyznačených komunikacích) přístupné v sezóně nebo nárazově turistům a cyklistům. Informace o přístupnosti lze zpravidla najít na webu každého z újezdů.

Kde vládnou horníci: Doly, lomy a pozůstatky po těžbě

Dobývacím prostorem rozumíme administrativní hranici stanovenou pro těžbu nerostů povrchově i dolem stanovenou obvodním báňským úřadem. Získat přehled o všech dolech, lomech, prostorech pro skladování nerostných surovin a dalších oblastech, které jsou nepřístupné z důvodu probíhající nebo již ukončené těžby, je pěkně tvrdý oříšek. V Česku se jich totiž nachází téměř tisícovka - přesněji 974 - a dohromady zabírají necelých 1 259 km². Zajímal by vás přepočet na populární fotbalová hřiště? Pak tedy vězte, že do českých, moravských a slezských dobývacích prostorů by se jich vešlo přes 177 tisíc!

Největší plochu zabírají areály černouhelných a hnědouhelných dolů. Tím vůbec největším je dobývací prostor Trojanovice na Ostravsku rozkládající se na ploše více než 63 km². Jen o něco málo menším je zásobník plynu ve Štramberku v podhůří Beskyd (ten zabírá plochu přes 44 km²). Největší část území zabírají dobývací prostory v Moravskoslezském kraji - s více než 548 km² to je přes 10 % území kraje. Přes 238 km² dobývacích prostor v Ústeckém kraji pak znamená, že zabírají téměř 4,5 % kraje, na třetím místě by se pak umístil kraj Karlovarský, kde necelých 69 km² zabírá 2 % rozlohy kraje.

Tady je Krakonošovo: Národní parky a další chráněná území

A pak tu máme Česko, které sice není tak úplně zakázané, ve kterém je ale lidská činnost určitým způsobem omezena z důvodu ochrany přírody. Počítejte s námi: 4 národní parky, 26 chráněných krajinných oblastí, 107 národních přírodních rezervací, 809 přírodních rezervací, 120 národních přírodních památek a 1 542 přírodních památek. Dohromady téměř 13 638 km², tedy zhruba 17,3 % rozlohy státu.

Největším národním parkem na našem území je ten Šumavský, s rozlohou přes 690 km² zabírá téměř dvojnásobnou plochu oproti Krkonošskému NP (ten má rozlohu přes 360 km²). Další dva národní parky jsou o poznání menší, České Švýcarsko zabírá 79 km², Podyjí necelých 63 km². Skutečně nepřístupnými - s výjimkou značených cest - jsou jejich I. zóny, chránící nejvýznamnější přírodní lokality. Dohromady zabírají tyto nejpřísněji chráněné oblasti přes 196 km², což téměř odpovídá rozloze Ostravy.

Mimochodem, věděli jste, že ochrana přírody má v Českých zemích dlouhou tradici?. Vůbec první chráněné oblasti tu byly vyhlášeny už v roce 1838 - jednalo se o jihočeské pralesy Žofínský a Hojná voda - a šlo o vůbec první takto chráněná území na evropské pevnině. Dnes možná známější Boubínský prales k nim přibyl až o dvacet let později.