Doma si zatopím počítačem
V Česku roste počet pasivních domů, lidé také chtějí tepelná čerpadla
Češi si postupně začínají stavět domy, které více šetří energii. Každoročně stoupá i počet pasivních domů, které využívají teplo vyzařující ze spotřebičů nebo lidského těla. Zato výrazný nástup samovýroby elektřiny ze solárních panelů se zatím v Česku nekoná.
V Česku postupně roste počet lidí, kteří chtějí bydlet v takzvaném pasivním domě. Tedy budově, která díky kvalitní izolaci, stínění a dalším prvkům spotřebovává jen minimum energie a využívá teplo ze slunečního záření procházejícího okny a teplo vyzařované lidmi a spotřebiči - tedy takzvané pasivní tepelné zisky. V takovém domě je pro vytápění dvacetimetrové místnosti potřeba 200 wattů, což je méně než výkon stolního počítače a asi 2,5 násobek tepelného výkonu člověka v klidu, uvádí osvětové Centrum pasivního domu (CPD).
Loni se u nás takových domů postavilo více než 900, tedy asi o stovku více než v roce 2017 a přibližně o 250 více než v roce 2016. Na celkovém počtu nově postavených rodinných domů se pasivní domy zatím podílejí asi šesti procenty.
Miroslav Kvapil, generální ředitel společnosti Servodata
V Česku je ale patrný trend postupného přechodu k úspornějším stavbám, vyplývá z dat Českého statistického úřadu o novostavbách. Ty dnes musí dosahovat minimálně energetické třídy C označené jako “úsporná”. Jak u rodinných, tak u bytových domů se počet novostaveb v této nejnižší kategorii snižuje. V roce 2014 například do “céčka” spadalo 8 tisíc nově postavených rodinných domů, a v roce 2017 už to bylo jen 5,5 tisíce. Roste naopak počet domů v kategorii B “velmi úsporná” - z necelých 5 tisíc v roce 2014 na více než 8 tisíc v roce 2017. Do této kategorie v závislosti na metodice spadají i některé pasivní domy.
Pasivních budov najdeme v Česku celkově asi 6 tisíc. Centrum pasivního domu část z nich eviduje ve svém online katalogu, kam může každý dobrovolně svůj pasivní dům přihlásit. Udělalo to asi 500 lidí, takže statistiky nejsou přesné, ale lze vysledovat některé trendy. Nejvíce pasivních domů je podle katalogu ve Středočeském a Jihomoravském kraji. Drtivou většinu tvoří rodinné domy, jejichž cena se napříč republikou pohybuje průměrně mezi třemi a pěti miliony. Pokud se stavba dobře naplánuje, není podle expertů CPD nutné, aby byl pasivní dům dražší než ten obyčejný. Obecně se podle jejich zkušeností vícenáklady pohybují pod 10 % ceny stavby.
Pasivní školky i nemocnice
Pomalu ale roste zájem také o pasivní budovy škol nebo domovů pro seniory, upozorňuje asociace Šance pro budovy, která sdružuje firmy z oblasti úsporného stavebnictví. Zatím je v Česku asi deset veřejných budov v pasivním standardu, mezi které patří třeba základní škola v Holicích na Pardubicku nebo dům pro seniory v Modřicích u Brna. Dalších deset až patnáct se podle asociace připravuje nebo staví. Brzy by se tak v Česku měla objevit třeba první nemocniční pasivní budova, která vznikne jako součást Fakultní nemocnice Olomouc.
Naopak u bytovek počet pasivních domů podle statistik loni při srovnání s rokem 2017 klesl. Předloni totiž čísla vyskočila díky dokončení velkého pasivního bytového komplexu na pražských Lukách. Další pasivní bytovky ale vznikají. Letos bylo například zkolaudováno 50 bytů v pasivním standardu v Poličce.
Chytrá energetická řešení se rychle rozšiřují v oblasti komerčních nemovitostí a – byť zatím spíše u nadšenců – domů pro individuální bydlení. Veřejný sektor zatím spíše vyčkává. Vzhledem k náročným cílům evropské energetické politiky však nebude moci čekat příliš dlouho.
Josef Kotrba, Chairman a Partner Energy & Resources společnosti Deloitte
Trend výstavby pasivních domů se v Česku rozjel ve větší míře díky spuštění dotačního programu Nová zelená úsporám v roce 2013. Na výstavbu rodinného pasivního domu z něj lze nyní získat dotaci až 450 tisíc korun a loni této příležitosti využilo 550 lidí. Program podporuje i výstavbu pasivních bytovek. Veřejné budovy zase mohou dotaci získat z evropských fondů skrze operační program Životní prostředí (OPŽP) a komerční budovy z operačního programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost (OPPIK). Evropské fondy ovšem nepodporují jen novostavby, ale i renovace starších budov a OPPIK také úspory energie v průmyslových provozech - přehled o složitém rozdělení si lze udělat díky této tabulce. U řady programů ale začalo v současném rozpočtovém období 2014-2020 čerpání fondů s průtahy, takže úspory budou teprve nabíhat. Například OPPIK výrazněji odstartoval až s doposud poslední - čtvrtou - výzvou na příjem žádostí, která skončila na konci dubna.
Mít vlastní elektrárnu
Šetřit na účtech za energii pomáhá také výměna zdroje, ze kterého domácnost elektřinu nebo teplo čerpá. Díky takzvaným kotlíkovým dotacím z evropských peněz lze od ministerstva životního prostředí získat dotaci na výměnu starého kotle za nový ekologičtější model nebo tepelné čerpadlo. Zatím se takto v Česku povedlo vyměnit 50 tisíc kotlů. Největší zájem lidé podle statistik ministerstva projevují o tepelná čerpadla. Z Nové zelené úsporám pak lze do rodinného domu nejen pořídit ekologický kotel či tepelné čerpadlo - nebo se naopak připojit k soustavě dálkového zásobování teplem - ale také solární systém pro ohřev vody nebo malou fotovoltaickou elektrárnu. Podporu mohou využít i bytovky, které mohou sáhnout také po jednotce pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla jedoucí na plyn.
Úsporné vychytávky je vhodné i kombinovat. Malá fotovoltaická elektrárna může podle Komory obnovitelných zdrojů energie pokrýt 30 až 50 % roční spotřeby energie v domácnosti. Pokud se k ní navíc připojí tepelné čerpadlo k vytápění domu, celková úspora energie bude ještě vyšší. Z jedné kilowatthodiny elektrické energie „zdarma“ vyrobené solárními panely totiž domácnost díky tepelnému čerpadlu získá třeba i 5 kWh tepla, uvádí Komora.
V posledních pěti letech ale solární elektrárny v Česku příliš nepřibývají. Platí to pro velké projekty i malé zdroje umístěné na střechách, jejichž instalovaný výkon se pohybuje okolo 95 MW. Od roku 2016 se ale zatím - například díky slunečnému počasí - zvyšovalo množství elektřiny, které vyrobí. Zatímco v roce 2016 to bylo u nejmenších elektráren do 10 kW přibližně 91 vyrobených gigawatthodin, loni číslo poskočilo na 99 GWh.
Chytré = zranitelné
S úsporami pomáhají i chytré systémy pro řízení výroby i spotřeby elektřiny či tepla v dané domácnosti, které také mohou díky napojení na elektrickou síť rozpoznat moment, kdy je elektřina levná, a je tedy možné jí spotřebovat více. Řídí také nabíjení domácích baterií nebo ukládání energie do tepelných systémů.
Klíčovou součástí takového systému je takzvaný chytrý elektroměr (angl. smart meter), který zaznamenává aktuální spotřebu a umožňuje oboustrannou komunikaci s distributorem. Aby byla domácnost schopna přizpůsobovat svou spotřebu energie aktuální situaci, jsou dále do systému připojena domácí elektrická zařízení. Jejich aktivita může být ovládána automaticky v rámci systému, nebo nad ní může mít přímou kontrolu samotný uživatel, a to i díky dálkovému ovládání například přes mobilní telefon. Vzniká tak „internet věcí“, ve kterém spolu mohou jednotlivé součásti systému komunikovat. Každé zařízení může být zároveň chytrým senzorem, který umožňuje monitorovat aktuální situaci. To by mělo přispívat k ještě efektivnějšímu využívání energie.
Miroslav Kvapil, generální ředitel společnosti Servodata
Zároveň to však otevírá prostor pro kyberútoky. Statistika se sice netýká jen útoků na domácí systémy, ale centrum australské vlády pro kyberbezpečnost v roce 2016 upozornilo, že právě energetika je nejčastějším cílem kyberútoků (18 %). Těsně po ní následovaly bankovní a finanční služby se 17 % útoků.