Duševní zdraví

Jen 6 % Čechů řeší své psychické starosti s odborníky. Své děti místo za odborníkem posílají za kamarády a do přírody

Češi duševní zdraví považují za důležité, ale pokud nastanou problémy, pomoc vyhledá jen 6 % z nich. Příčinou je nedůvěra v psychologické/psychiatrické odborníky. Například psychoterapie může dítěti pomoci jen podle poloviny Čechů a psychofarmaka podle pětiny. Spíše než profesionální pomoc upřednostňují pro své potomky pobyt v přírodě či kontakt s kamarády, vyplývá to z průzkumu realizovaného pro T-Mobile a neziskovou organizaci Nevypusť duši. Dalším problémem je ale i nedostatek péče, například na dětského psychiatra či psychologa se průměrně čeká až 6 měsíců.

Psychicky zdraví Češi? Jen na první pohled

Podle dat OECD Česko na první pohled vypadá jako země, jejíž obyvatele trápí psychické problémy podstatně méně než zbytek Evropy. Duševními poruchami by u nás mělo trpět jen 15 % populace, což je čtvrtý nejnižší výsledek v Evropě. Například v sousedním Německu se s psychickými poruchami potýká 18 % lidí a v Rakousku 17,7 % lidí.

Realita může být ale odlišná. Jak totiž upozorňuje Ministerstvo zdravotnictví ve svém Akčním plánu duševního zdraví pro 2020–2030, v Česku je stále na evropské poměry mimořádně vysoká stigmatizace psychických nemocí, a to jak v obecné populaci, tak i mezi samotnými lékaři. Kvůli častému odsuzování se tedy lidé bojí veřejně přiznat, že jejich duševní zdraví není v pořádku, takže celá situace může ve výsledku zdánlivě působit tak, že jsou Češi psychicky zdravější než zbytek Evropy, třebaže to nemusí odpovídat skutečnosti.

Nasvědčují tomu i data Eurostatu o sebevraždách. „Česko v počtu sebevražd patří spíše k evropskému průměru. Na 100 000 obyvatel v tuzemsku připadá 11,2 sebevražd, přičemž průměr evropských zemí činí 11,4. V rámci České republiky jsou patrné ale velké rozdíly mezi regiony, například v regionu Severovýchod (Liberecký, Královéhradecký a Pardubický kraj) průměrně ze sta tisíc obyvatel 13,7 spáchá sebevraždu, zatímco na Střední Moravě (Olomoucký a Zlínský kraj) ‚jen‘ 7,3 obyvatel,” uvádí analytik Milan Mařík z projektu Česko v datech.

Češi vnímají psychické zdraví jako důležité, odborníkům ale nevěří

Češi mají o psychickém zdraví vžité mnohé mylné představy. Například 86 % z nich tvrdí, že pokud by se významně zhoršil psychický stav jejich dítěte, tak by v případě potřeby vyhledali pomoc u odborníka, vyplývá to z průzkumu agentur G82 a Simply 5 realizovaného pro Nevypusť duši a T-Mobile. Obecně se tak ale neděje. Pokud jde například o duševní zdraví celkově, jen 6 % Čechů zvolí jako první volbu při řešení problémů profesionální pomoc.

Ve výsledku tak více než čtyři pětiny Čechů trpící duševními poruchy nejsou vůbec léčeny. „V Česku existuje významná mezera mezi potřebou léčby a její skutečnou konzumací. Podle analýzy dat z populační studie NUDZ není léčeno až 83 % jedinců, kteří splňují kritéria duševní poruchy. Pro představu, žádné psychiatrické nebo psychologické služby nevyužívá 61 % nemocných s poruchami nálady, 69 % s úzkostnými poruchami, 77 % s poruchami vyvolanými návykovými látkami a dokonce 93 % jedinců zneužívajících nebo závislých na alkoholu. Tato mezera v léčbě se sice díky osvětě (mimo jiné v souvislosti s následky pandemie) a obecně destigmatizaci duševních nemocí psychiatrie pravděpodobně zmenšuje, nicméně potřeba odborné péče mnohdy naráží na omezené kapacity psychiatrů a psychologů,” vysvětluje Pavel Mohr, náměstek pro léčebnou péči v Národním ústavu duševního zdraví.

Češi nicméně vnímají své duševní zdraví i duševní zdraví svých dětí jako klíčové, aspoň dle vlastních slov. Pro 87 % Čechů je duševní zdraví dítěte to nejdůležitější, protože se podle nich pak od něj odvíjí i další jeho potíže. Problém tedy spočívá v tom, že se své psychické problémy snaží většinou vyřešit bez odborné podpory. Na vlastní pěst se s nimi snaží vypořádat 60 % lidí a další třetina se obrací na své přátele.

Jen polovina Čechů věří psychoterapeutům. Děti léčí hlavně „přirozenými metodami”

Místo profesionální pomoci hledají lidé řešení spíše v „přirozených metodách“. Pokud jde o duševní zdraví dětí, jen 52 % lidí totiž věří v to, že psychoterapie může přispět k zvládání psychických poruch. Psychofarmaka pak mají příznivý vliv na řešení problémů jen podle 19 % lidí. Naopak nejvíce lidí spatřuje léčivý efekt v kontaktu s kamarády (65 %) a pobytu v přírodě (64 %). Tyto „přirozené metody” skutečně mají pozitivní vliv na psychické zdraví, jedná se ale spíše o prevenci a pokud už nastane problém, bývají mnohdy nedostatečné a plnohodnotnou léčbu nemohou nahradit.

Příčin, proč se lidé neobrací na odbornou pomoc, může být několik. Jak vysvětluje Marie Salomonová, ředitelka a spoluzakladatelka Nevypusť duši: „Psychické problémy v dnešní době stále podléhají společenskému stigmatu. Mnozí se tak bojí vyhledat pomoc, protože mají pocit, že by museli veřejně přiznat, že se oni nebo jejich děti potýkají s duševními problémy. Dalším důvodem ale může být jednoduše i to, že rodiče často nerozeznávají počáteční příznaky psychických obtíží dětí, a tak je mohou bagatelizovat a myslet si, že častější pobyt v přírodě může vše vyřešit. Roli bezpochyby hraje i nižší povědomí společnosti o širším spektru služeb, například o psychosociálním poradenství, které by mohli rodiče využít. Často znají jen tu vysoce specializovanou péči, jako třeba dětského psychiatra, kterou ale nepovažují za nutnou pod vlivem zmíněné stigmatizace.”

Na dětského psychiatra a psychologa se čeká až 6 měsíců

Dalším silně zažitým mýtem je představa, že je v Česku dostatek psychiatrů, psychologů a dalších odborníků pro řešení psychických problémů dětí. Myslí si to 43 % Čechů. Skutečnost je taková, že například čekací doba na dětského psychiatra či psychologa se pohybuje mezi 4 a 6 měsíci. Celkově pak v Česku na 10 000 obyvatel připadá 9 psychologů, což je stejná hodnota jako v Polsku. Psychologové jsou ale podstatně dostupnější například na Slovensku, kde jich na stejný počet obyvatel připadá 16, a v Německu, kde tato hodnota činí dokonce 27 psychologů.

Příčinou může být slabší mediální pokrytí tohoto problému. „Určitě by velmi pomohlo, kdyby i média informovala o tomto tématu více a komplexněji. Myslím, že dobrým příkladem je situace ohledně zubařů. Pokud bychom se zeptali, zda máme v ČR dostatek stomatologů, určitě by drtivá většina české populace odpověděla, že nikoli. Právě proto, že je to často zmiňované téma. Přitom čekací doba na psychologa či psychiatra je významně delší, než je tomu právě u zubařů,“ míní Martin Orgoník, ředitel vnějších vztahů a udržitelnosti, z T-Mobile, tj. zadavatele průzkumu.

Na hodinu u psychoterapeuta Češi vydělávají z minimální mzdy 8,5 hodiny

Nedostupnost péče ale nespočívá jen v malém počtu odborníků, nýbrž i v ceně. V rámci sledovaných evropských zemí u nás hodina u psychologa přijde na druhou nejnižší částku. Psychoterapie je ale stále pro mnohé nedostupná, jelikož na jednu hodinu u psychologa musí člověk z minimální mzdy vydělávat 8 a půl hodiny, což nás v evropském srovnání řadí na devátou příčku z 25 zkoumaných států.

Primárním zdrojem dat, z kterých vychází tento článek, byl průzkum veřejného mínění od společností G82 a Simply 5, který byl v květnu 2022 realizován pro T-Mobile a Nevypusť duši. Jak uvádí Orgoník: „Po debatě s odborníky jsme měli pocit, že naprosto chybí data o duševním zdraví české populace. Proto jsme iniciovali průzkum veřejného mínění v oblasti mentálního zdraví dětí pohledem dospělých. Z něj mimo jiné vyplynulo, že Češi mají mylnou představu o dostupnosti psychologické a psychiatrické péče. To samo o sobě změnit neumíme, ale chceme pomoci se šířením osvěty.“