Dezinformace

České dezinformační weby loni publikovaly téměř 200 tisíc článků. Češi si však v jejich rozpoznávání stále dostatečně nevěří

Dezinformační weby v Česku loni zveřejnily 197 177 článků. To je o 6 % více než v předchozím roce. Současně klesá počet lidí, kteří si myslí, že jsou schopni rozlišit dezinformace od ostatních zpráv. Letos se tak vyjádřilo 56 % Čechů, zatímco před šesti lety to bylo ještě 67 %. Tento pokles nicméně nemusí znamenat pokles mediální gramotnosti, ale naopak to, že Češi přistupují k médiím kritičtěji.

V Česku v současnosti působí 46 aktivních prokremelsky orientovaných dezinformačních webů. Jejich počet se sice meziročně snížil z 52, nicméně jsou stále aktivnější. Vloni publikovaly 197 177 článků, což je o 6 % více než v předchozím roce, vyplývá to z dat poskytnutých Bezpečnostním centrem Evropské hodnoty. Dezinformační weby jsou podle stejného zdroje čím dál sofistikovanější, zejména v posledním roce se mimo jiné zaměřily na to, abych jejich design a obsah vypadal profesionálně a imitoval seriózní média. Pětice těchto webů například využívá v názvu číslovku 24, čímž se snaží podobat zpravodajskému webu ČT 24. jako příklad lze uvést dezinformační web CZ24 News, který vloni dosáhl průměrné pětimilionové měsíční návštěvnosti.

Čím dál méně Čechů si myslí, že dokáže rozpoznat dezinformace v médiích

„Zatímco v roce 2018 bylo 67 % obyvatel Česka přesvědčeno, že dokáží v mediálním prostoru rozeznat dezinformace, letos tento podíl klesl na 56 %. V eurounijním srovnání se pak jedná o 4. nejnižší hodnotu,“ vysvětluje Milan Mařík, analytik Česka v datech. Přitom na sousedním Slovensku dezinformace podle svého přesvědčení rozpozná 70 % obyvatel. Zatímco tedy stoupá počet dezinformačního obsahu, což klade větší nároky na mediální gramotnost lidí, čím dál méně lidí je přesvědčeno o tom, že dokáže tento obsah odlišit od ostatních zpráv.

Takový pokles nicméně nemusí poukazovat na to, že by se v tuzemsku zhoršila mediální gramotnost (a že by na Slovensku byla podstatně vyšší). Spíše dochází ke srovnání představ Čechů se skutečným stavem. Například <a href="Index mediální gramotnosti, který vydává Institut otevřené společnosti, pro Česko vyšel na 53 ze 100 bodů, což odpovídá 19. pozici ze 35 sledovaných zemí Evropy. Pro srovnání Slovensko získalo 45 bodů (22. pozice), třebaže Slováci jsou o svých dovednostech v identifikování dezinformací přesvědčenější. Index mediální gramotnosti nicméně nevychází z mediální gramotnosti jako takové, ale z jejích předpokladů, a to zejména ze svobody tisku, vzdělání a schopností studentů ve čtení. V čele Evropy, pokud jde o mediální gramotnost, stojí Finsko, které už mnoho let čelí intenzivní ruské propagandě, vyplývá to z analýzy Indexu prosperity Česka. Na zdejších školách se proto už 8 let děti učí pracovat kriticky s mediálními zdroji. Každý únor je pak v rámci výuky věnován mediální gramotnosti. V Česku naopak mediální výchova v takové míře absentuje. Jak vysvětluje Vladimír Piskáček, novinář a autor projektu Klíče k médiím: „Učitelé si často v mediální výchově nevěří, a tak se jí věnují v minimální míře. Situaci nepomáhá ani nedostatek podkladů a metodik. Proto jsme se rozhodli ve spolupráci s T-Mobilem založit projekt Klíče k médiím, v rámci něhož vytváříme krátká edukativní videa doplněná o metodické listy pro pedagogy.”

Na většině českých škol se mediální výchova neučí jako specifický předmět, ale promítá se do osnov ostatních předmětů. „Mediální výchova je nadstavbou digitální a informační gramotnosti. Je důležité naučit žáky, jak funguje společnost, jak fungují média, jak jsou média rozdělena, jak pracovat s informacemi, jak je vyhodnocovat,” říká mluvčí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy Aneta Lednová. „Prvky mediální gramotnosti by se tak měly skutečně objevovat průřezově téměř ve všech předmětech. Předpokládáme, že se toto téma objeví i v aktuálně zpracovávaném Dlouhodobém záměru vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky na období 2023–2027.”

Mediální gramotnost Čechů se začíná zlepšovat

Jak ukazují data, v poslední době se situace v Česku ohledně mediální gramotnosti mírně zlepšila. Pokles počtu Čechů, kteří si myslí, že dokážou rozeznat dezinformace, je v současnosti spíše pozitivním trendem. Situace poukazuje na to, že Češi začínají k médiím přistupovat kritičtěji. Jak vysvětluje Martin Orgoník, ředitel vnějších vztahů a udržitelnosti z T-Mobile Czech Republic: „V našem podnikání se vše točí okolo technologií a dobře si uvědomujeme, že jejich využívání musí jít ruku v ruce s posilováním digitální a mediální gramotnosti. Ačkoli ve studii provedené v letošním roce společností STEM/MARK autoři registrovali nárůst mediální gramotnosti obyvatel oproti letům předchozím, celkové průměrné skóre při analýze mediálních sdělení dosáhlo jen 52,5 bodů, takže zde vnímáme ještě velký prostor pro zlepšení. I proto jsme se rozhodli podpořit projekt Klíče k médiím.”

Zvyšování mediální gramotnosti ale nemusí být spjato pouze se vzděláváním a mediální výchovou. Na popularitě například získává metoda prebunkingu, v rámci které bývá podstatná část populace vystavena obsahu informujícím o manipulativních sděleních a metodách, které využívají dezinformátoři. Prebunking stojí v opozici vůči méně efektivnímu debunkingu, v rámci kterého bývají dezinformace vyvraceny až poté, co se s nimi lidi setkají. Prebunking však kontaktu s dezinformacemi předchází. „Výzkumný tým Google Jigsaw ve spolupráci s univerzitami v Cambridgi a Bristolu zkoumal účinky této metody v rámci experimentu na YouTube. Výsledkem byl 5% nárůst schopnosti uživatelů rozpoznat testované manipulační techniky. Studie publikovaná v časopise Science Advances potvrdila, že prebunking buduje odolnost vůči dezinformacím a částečně pomáhá tomu, aby lidé v budoucnu dezinformace dále nešířili,” říká manažerka komunikace Googlu Alžběta Houzarová a dodává: „proto teď v České republice, na Slovensku a v Polsku spouštíme pilotní prebunkingovou kampaň zaměřenou na prevenci šíření dezinformací týkajících se válečných uprchlíků z Ukrajiny.”

Češi čerpají informace nejvíce z televize, tu ale současně vnímají jako nevěrohodné médium

Jako hlavní zdroj informací označila televizi polovina Čechů, vyplývá to z dat letošního Eurobarometru. Z online zpravodajství primárně získává přehled o dění 15 % Čechů a pouze 5 % pak uvedlo, že zprávy nesleduje vůbec. Podstatná část populace ale k televiznímu zpravodajství současně nemá důvěru. Podle průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění letos televizi nedůvěřovalo 56 % Čechů. Důvěrou v televizi se zabýval i již zmíněný Eurobarometr Z odpovědí v tomto průzkumu vyplývá, že Češi televizi sice nedůvěřují, ale týká se to zejména soukromých stanic. Ty společně se soukromými rádii označilo za věrohodný zdroj jen 15 % Čechů, zatímco u veřejnoprávních televizních a radiových stanic to byla polovina české populace. Zde nicméně dochází k dalšímu paradoxu. Ačkoli Češi tvrdí, že převážně důvěřují veřejnoprávním médiím, do sledovanosti televize se to výrazně nepromítá. Například podle údajů Asociace televizních organizací v poslední době mezi nejsledovanější zpravodajskou relaci patří Televizní noviny na Nově.

Důvěra Čechů v média dlouhodobě klesá, nejvíce jim věří mladí

Pokles důvěry české populace se nicméně netýká jen televize, ale médií obecně. Podle dlouhodobého průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění klesá již od přelomu tisíciletí. Nejméně lidé důvěřují tisku, zatímco v roce 2002 mu důvěřalo 56 % Čechů, letos to byla již jen třetina. K největšímu poklesu u všech sledovaných médií došlo v roce 2015, kdy mediálním prostorem silně rezonovala uprchlická krize. V předcházejícím roce také došlo k anexi Krymu Ruskou federací. Médiím nejvíce důvěřují Češi ve věku 15–19 let, například rádiu letos z této věkové kategorie důvěřovalo 62,7 % lidí a televizi 47 %. Okolo 20. narozenin ale přichází významný propad v důvěře. S postupujícím věkem pak tato důvěra pozvolna narůstá, ale už se u žádného média nedostane tak vysoko, jako právě před 20. rokem života. „S důvěrou v média je trochu jako se zdravou stravou a slanými brambůrky. Lidé často deklarují, že nevěří bulváru nebo komerčním TV, ale nakonec po nich často sáhnou, protože neodolají zábavě a šokujícím titulkům,“ říká Nikola Hořejš, který se věnuje výzkumu dezinformací a médií v sociologickém ústavu STEM . „Důvěra vzniká různě. Největší roli hraje naše fandící mentalita – věříme médiu, které zastává nám blízké názory. U lidí kolem 25 let zase vidíme, že když se začnou opravdu zajímat o politiku a veřejné dění, řídí se nejvíce podle sociálních médií a svých influencerů,“ dodává Hořejš.