Jak to bylo s počtem žen v československých a českých parlamentech
Ženy v politice – téma, které zaznívá na veřejnosti stále častěji. Svou premiérku mají v Polsku, měli ji i na Slovensku. Česko na svou první premiérku či prezidentku stále čeká. V parlamentu, respektive v jeho dolních komorách patřilo od roku 1918 ženám celkem 1 080 křesel. 850 z toho v Československu, dalších 230 od rozdělení federace. Za 97 let od vzniku samostatného Československa to dělá v průměru 15,62 % žen v každém ze zvolených (či jinak delegovaných) parlamentů.
Tisíc žen v našich parlamentech
V rámci prvního tématu projektu Česko v datech jsme provedli sběr dat a zmapovali počty žen v dolních komorách všech československých a českých parlamentů od roku 1918 až do současnosti. Vytvořili jsme tak přehled, který je ve svém rozsahu v naší zemi naprosto unikátní. Neprezentuje pouze samotný počet žen v parlamentu v daném období a jejich poměr k celkovému počtu poslanců, ale můžete v něm snadno najít i konkrétní jména a politickou stranu, kterou poslankyně reprezentovaly.
Rok 1920: V Československu poprvé volí ženy
Samotná čísla totiž nemohou nést úplnou vypovídací hodnotu bez historických souvislostí, a i proto jsme se rozhodli do našeho výčtu zahrnout co možná nejkonkrétnější informace. V roce 1918 byli například poslanci do Revolučního národního shromáždění nové Československé republiky delegováni na základě výsledků posledních voleb do Říšské rady z roku 1911 a k prvním řádným parlamentním volbám u nás došlo až v dubnu roku 1920. V těch také mohly vůbec poprvé na základě všeobecného a rovného volebního práva volit i ženy.
Ve zmiňovaném Revolučním národním shromáždění (i v pozdějších řádně volených parlamentech) mimochodem zasedlo hned několik bojovnic za volební právo žen, včetně známých postav, jakými byly Božena Viková-Kunětická (ta se už v roce 1912 stala vůbec první ženou, která byla zvolena do Českého zemského sněmu) nebo dcera prvního československého prezidenta Alice Masaryková. I tak ale ženy tvořily pouhá 2 % všech tehdejších poslanců.
Nárůst přišel až po druhé světové válce
Poměr žen v Národním shromáždění první Československé republiky se až do posledních voleb v roce 1935 příliš neměnil a pohyboval se okolo 3–4 %. K výraznému nárůstu došlo až po druhé světové válce (v ústavodárném Národním shromáždění zvoleném v roce 1946 zasedlo celkem 26 žen, což představovalo téměř 9 % všech poslanců), a především s nástupem komunismu. Na historicky nejvyšší číslo se počet žen v parlamentu vyšplhal po volbách v roce 1986 – tehdy ve Sněmovně lidu zasedlo 59 žen z 200 poslanců (téměř 30 %) a ve Sněmovně národů pak 43 žen ze 150 poslanců (téměř 29 %).
Spolu se Sametovou revolucí pak došlo k výraznému poklesu počtu žen v parlamentu a po volbách v červnu 1990 zasedlo v tehdejším Federálním shromáždění v obou komorách dohromady 32 žen, což tvořilo 9,33, resp. 12 % všech poslanců v jednotlivých komorách. V posledních volbách ve společném Československu v červnu 1992 se pak tyto počty ještě snížily. Zatím nejvyšší číslo v porevoluční době přinesly volby v roce 2010, po kterých v Poslanecké sněmovně zasedlo 22 % žen (tj. celkem 44 poslankyně).
A co na to Střední Evropa?
Abychom mohli poskytnout širší představu a dokázali náš rozsáhlý přehled zasadit do kontextu zemí relevantních historickým vývojem i geografickou polohou, srovnali jsme situaci u nás se zbývajícími zeměmi Visegrádské čtyřky a také s Rakouskem. Pro snazší orientaci jsme vždy uvažovali stav v roce, kdy se v České republice konaly parlamentní volby. Jak tedy vypadá vývoj počtu žen zvolených do parlamentů jednotlivých zemí na úseku patnácti let do posledních voleb v ČR (1998–2013)?
Nejlépe je na tom z hlediska počtu žen v parlamentu Rakousko, naopak výrazně za ostatními zaostává Maďarsko. K nejvyššímu nárůstu došlo pro změnu v Polsku (i díky stále menšímu vlivu tamní konzervativní křesťanské tradice). V tomto porovnání už nejsou výsledná čísla tolik ovlivněna historickými změnami (zkoumali jsme výrazně kratší období), ale spíše je za nimi třeba hledat jednotlivá národní specifika.
Maďarsko na chvostu: Na vině je tradice i parta spolužáků
Co se může skrývat za nízkými čísly v Maďarsku? Jednak silná patriarchální tradice přetrvávající už z uherských dob, jednak také do značné míry elitářský charakter v současnosti nejsilnější maďarské parlamentní strany FIDESZ. Maďarsko dosud překročilo desetiprocentní hranici zastoupení žen v parlamentu pouze jednou, a to po volbách v roce 2006. Přes 40 % hlasů tehdy totiž dostali tamní socialisté, kteří si co do počtu žen ve svých řadách stojí výrazně lépe než konzervativní strany. Naopak po roce 2010 počet žen v parlamentu opět klesl, pravděpodobně i v souvislosti s drtivými vítězstvími strany FIDESZ. Její vedení se totiž z velké části rekrutuje z úzké skupiny spolužáků ze studií, do které lidé „zvenčí” včetně žen pronikají jen velmi těžce.
Rakousko vede i díky kvótám. Přiblíží se Česko?
Ve zmiňovaném Rakousku lze výrazně nadprůměrná čísla připsat například existenci vnitřních kvót, které fungují v rámci rakouské sociální demokracie – v současnosti nejsilnější strany – a které určují minimálně 40% zastoupení žen na všech úrovních včetně parlamentu a Spolkové rady (vlády). Mimochodem, podobné pravidlo – tedy minimálně 40 % žen na kandidátkách politických stran pro volby do Poslanecké sněmovny a krajských zastupitelstev – schválila v České republice Legislativní rada vlády v ČR v červnu 2015. Už v březnu letošního roku zavedla přitom tuto kvótu pro své vedení a kandidátky interně ČSSD. Pokud by návrh v současné podobě prošel parlamentem, mohl by promluvit do poměru kandidujících a zvolených žen už v příštích parlamentních volbách.
