Elektřina v ČR: Čistý export v roce 2015 klesl, Česko ale stále patří mezi největší vývozce
Množství elektřiny, které se v roce 2015 vyrobilo v České republice, meziročně kleslo a spolu s tím poklesl i čistý export energie. I přes to se ale Česko dlouhodobě drží na evropské špičce vývozců elektřiny. Podle Evropské sítě provozovatelů přenosových soustav elektřiny se v roce 2014 řadilo objemem exportované elektrické energie na třetí místo v Evropě za Francii a Německo. Pokud vás tedy zajímá, jak jsme na tom nejen s exportem, ale i s výrobou a spotřebou elektřiny v jednotlivých krajích, nebo kde hraje prim jádro a kde obnovitelné zdroje, nechte se provést nejaktuálnějšími statistikami za rok 2015.
„Česká republika v roce 2015 vyrobila téměř 78 netto terawathodin (TWh) elektřiny, což je celková výroba bez vlastní technologické spotřeby na výrobu elektřiny. Všechny kraje dohromady přitom spotřebovaly přibližně 56,5 TWh a téměř 22 TWh tedy zamířilo přes hranice. Oproti roku 2014 to znamená pokles a kompletní srovnávací data pro rok 2015 ještě nemáme k dispozici, i tak ale můžeme říct, že Česko v poměru mezi vyrobenou a exportovanou elektřinou patří k evropské špičce. V roce 2014 se s téměř 21 % vyvezené energie řadilo na starém kontinentu na druhé místo za Estonsko,“ říká Hana Kvartová, Country manažerka SAS Institute, firmy, která se podílela na zpracování datové analýzy.
Celková produkce v roce 2015 klesla, na vině je sucho i odstávky
Rok 2015 v Česku znamenal v meziročním srovnání snížení výroby elektřiny o více než 2 TWh. Hlavními „viníky“ této statistiky jsou dlouhá odstávka jaderné elektrárny Dukovany a zářijová neplánovaná odstávka jaderné elektrárny Temelín, kvůli kterým se celkový objem energie vyrobené u nás štěpením jádra snížil z 35 % na 32 %. K mírnému poklesu výroby došlo i v uhelných elektrárnách (ty stále zajišťují přes 53 % objemu vyrobené elektřiny) a vlivem sucha také v elektrárnách vodních. Tato „červená“ čísla byla částečně kompenzována mírným navýšením výroby v paroplynových elektrárnách (ty jsou v Česku celkem tři) a dále v elektrárnách přečerpávacích, větrných a fotovoltaických. I tak ale poslední tři zmiňované typy elektráren zajišťují pouze necelých 5 % tuzemské produkce.
„Konvenční zdroje jsou dnes pro stabilitu dodávek elektřiny nenahraditelné, v budoucnu se ale mohou posunout do role doplňku zdrojů obnovitelných. Otázkou zůstává, kdy k tomuto přesunu dojde. Je proto klidně možné, že si vystačíme s prodlužováním životnosti stávajících jaderných elektráren a žádné nové již nikdy potřebovat nebudeme,“ říká k otázce produkce elektřiny z jádra Miloš Mojžíš, Senior Consultant společnosti Unicorn Systems.
„Plánovat v takto dynamickém odvětví jakoukoliv investici s perspektivou 30 a více let je riskantní. Je naopak možné, že v dlouhodobém horizontu nastane výraznější pokrok v oblasti skladování elektřiny či výstavby evropského supergridu, které jsou v současnosti vnímané spíše jako technologické perličky. Obojí by výrazně zvýšilo konkurenceschopnost obnovitelných zdrojů a možnosti jejich využití pro pokrytí bázové spotřeby. Jak ale tvrdí obhájci výstavby dalšího jaderného zdroje, v horizontu následujících padesáti let nemáme jinou možnost, jak tuzemskou spotřebu pokrýt,“ doplňuje Miloš Mojžíš.
S tímto názorem koresponduje i Státní energetická koncepce, dokument popisující priority a strategické záměry v energetickém sektoru, podle kterého bude v budoucnosti preferována právě výroba energie z jádra. Počítá se tedy s dostavbou dalších jaderných bloků, prodloužení životnosti stávajících bloků v elektrárně Dukovany a později případná stavba bloku dalšího.
Nejvíce české elektřiny odchází do Rakouska a na Slovensko
I když celková výroba elektřiny v roce 2015 poklesla, export naopak mírně rostl. Největší množství české elektřiny tradičně zamířilo do Rakouska a na Slovensko. To ale neznamená, že v těchto zemích zůstává – prostřednictvím jejich přenosových soustav je totiž dále distribuována zejména do zemí Balkánského poloostrova. Do dalších dvou sousedních států – Německa a Polska – pak export v roce 2015 poklesl. Vývoz elektřiny do Polska, které je ze sousedních zemí nejmenším odběratelem, klesl meziročně o celých 60 %. Naopak do Rakouska, kam tradičně míří vůbec nejvíc tuzemské energie, „odplulo“ o 388 GWh (3 %) více než o rok dříve.
Větrné i fotovoltaické elektrárny zažily v posledních letech boom související zejména se státní podporou. V Česku se vyrobí zhruba 10 % elektřiny z obnovitelných zdrojů (OZE), v celkovém objemu jde však o menší množství, než jaké je v Evropě průměrem. „Česká republika nemůže těžit z příznivých hydrologických podmínek, jako některé další evropské země, přesto své závazky z OZE jako jedna z mála zemí plní. Je otázkou, jak k dalšímu rozvoji přistoupit a neztratit konkurenceschopnost a bezpečnost. Je pravděpodobné, že státní podpora obnovitelných zdrojů bude v budoucnu klesat úměrně tomu, jak se bude zvyšovat jejich konkurenceschopnost ve srovnání se zdroji konvenčními,“ komentuje perspektivu využití obnovitelných zdrojů energie v ČR Miloš Mojžíš z Unicorn Systems.
Elektřina v krajích ČR
Technologie výroby i objem produkce elektřiny se v jednotlivých krajích ČR výrazně liší. Nejvíce energie se podle ERÚ v roce 2015 vyrobilo v Ústeckém kraji (přes 20 TWh), v Jihočeském kraji (15,5 TWh) a na Vysočině (téměř 14 TWh). Důvod je celkem zřejmý – Vysočinu a jižních Čechy dostaly do popředí jaderné elektrárny, Ústecký kraj pak větší množství uhelných elektráren. Nejméně elektřiny se vyrobilo v samotné Praze (cca 167 GWh) a v Libereckém kraji (341 GWh).
V Jihočeském kraji a na Vysočině jsou dominantním zdrojem energie jaderné elektrárny Temelín a Dukovany, v Karlovarském kraji se na výrobě elektřiny významně podílí paroplynová elektrárna Vřesová. V Olomouckém kraji jako zdroj dominuje přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé Stráně, v Libereckém kraji zase fotovoltaické elektrárny. V ostatních krajích jsou hlavním zdrojem energie elektrárny uhelné.
Značné rozdíly zaznamenávají jednotlivé regiony i ve spotřebě elektřiny. Podle ERÚ byla v roce 2015 v jednotlivých krajích mnohem vyrovnanější spotřeba než její výroba, avšak i zde panovaly rozdíly. Největší spotřebu měl téměř s 8 TWh Středočeský kraj. V něm zaujímá vůbec největší podíl z celého Česka spotřeba domácností a je zde také celkově druhá nejvyšší spotřeba, co se týče průmyslu. Ten dominuje i v Moravskoslezském kraji, který se ve spotřebě umístil jako druhý. Nejmenší nároky na energii měly pak kraje, které se rozlohou i počtem obyvatel řadí mezi ty nejmenší – Karlovarský, Liberecký nebo Pardubický.
Poměrně atypická je ve spotřebě energie Praha, ve které průmysl zužitkuje pouze necelých 6 % elektřiny, což je hluboko pod celorepublikovým průměrem. Téměř polovina veškeré spotřebované energie naopak v hlavním městě proudí do obchodů a služeb, což je více než dvojnásobek celorepublikového průměru.
Inteligentní rozvodné sítě: Jaká je jejich perspektiva?
Se spotřebou elektrické energie a její optimalizací zejména v domácnostech souvisejí i otázky zavádění inteligentních rozvodných sítí. Tedy takových, které umožňují regulovat výrobu a spotřebu elektrické energie v reálném čase, a to jak v místním, tak v globálním měřítku, a jsou založené na interaktivní obousměrné komunikaci mezi výrobními zdroji a spotřebiči nebo spotřebiteli.
Jaká je v ČR situace? „Ještě před několika lety jsme tvrdili, že chytré sítě v podstatě nepotřebujeme, protože už máme hromadné dálkové ovládání, a to nám stačí,“ komentuje stav Miloš Mojžíš, Senior Consultant z Unicorn Systems. „Teď pomalu zjišťujeme, že by se nám aspoň o trochu chytřejší či inteligentnější sítě hodily. Spotřebitel by díky nim měl mnohem širší možnosti, jak optimalizovat platbu za distribuci s ohledem na své reálné potřeby. Odpadly by tak vášnivé debaty na téma, jestli si třeba chalupář může párkrát za rok zapnout cirkulárku,“ vysvětluje Miloš Mojžíš.
Častým argumentem proti širšímu uplatnění inteligentních rozvodných sítí je potřeba jejich zabezpečení kvůli možnosti zneužití dat pro sledování citlivých informací o spotřebiteli nebo pokusům o cenovou destabilizaci sítě. „Některé pesimistické scénáře by se mohly stát skutečností, pokud by se problematice IT zabezpečení inteligentních sítí nevěnovala dostatečná pozornost. Současný český akční plán problematiku kybernetické bezpečnosti okrajově zmiňuje, klíčové ale budou konkrétní kroky, například zabezpečení veškeré komunikace pomocí asymetrické kryptografie, redundance všech klíčových síťových prvků pro případ havárie či úmyslného poškození a monitoring provozu. Nejde o nic nového ani převratného. Budeme muset vzít na vědomí, že zavedení vyšší závislosti na informačních technologiích znamená obecně i vyšší rizika útoků na tyto technologie,“ popisuje Miloš Mojžíš z Unicorn Systems.
