Střecha Evropy, ze které ale voda rychle stéká
Česká republika je bez nadsázky střechou Evropy – významnou pramennou oblastí, kterou prochází hlavní evropská rozvodí střetávající se na Králickém Sněžníku. Tři dešťové kapky, které tu spadnou pár centimetrů vedle sebe, se z našeho území vydají hned do tří moří. Tato unikátní poloha ale zároveň znamená, že z našeho území veškerá voda poměrně rychle odtéká k „sousedům“. Způsobuje tak větší náchylnost Česka vůči suchům a klade vyšší nároky na ochranu vodních zdrojů nebo zadržování vody v krajině.
I přes nepříznivé prognózy, které se objevovaly na začátku roku, zatím letos prší víc než v roce minulém. Celkové úhrny ale stále zůstávají hluboko pod průměrem let 1961-1990, který tvoří pro odborníky jakýsi srovnávací základ. „Výrazně nadprůměrnými byly letos pouze měsíce únor a červenec, během kterých spadlo o 61 %, resp. o 46 % srážek více, než kolik je zmiňovaný průměr. Naopak v březnu napršelo pouze 75 % tohoto průměru, v dubnu 85 %, v květnu 78 % a v červnu 98 %. Dohromady u nás ale napršelo od dubna do června o celých 43 mm víc, než tomu bylo v minulém roce,“ přibližuje detailní statistiky Jiří Hauptmann, zakladatel projektu Voda základ života, který poskytuje aktuální informace a zajímavosti o všem, co se týká vody a života kolem ní.
Z dat za posledních více než padesát let, které má Česko v datech k dispozici, je možné vysledovat srážkově výrazně nadprůměrná období střídané několikaletými obdobími sucha. „Větší množství srážek u nás spadlo například ve druhé polovině 60. let, v roce 1981, v polovině 80. let nebo v letech 2002 a 2010, které se v Česku nesly ve znamení ničivých povodní. Z tohoto pohledu je ale zajímavý například rok 1997, který byl srážkově jen lehce nadprůměrný, přinesl ale zatím nejtragičtější povodně v novodobé historii, během kterých zemřelo 50 lidí. Obrovské změny lze zaznamenat i v letech, která na sebe bezprostředně navazují. Třeba mezi povodňovým rokem 2002 a historicky jedním z nejsušších let 2003,“ říká Zuzana Lhotáková, Marketing Manager SAS Institute ČR.
Podzemní voda reaguje pomaleji, deficit loňského roku je pořád znát
Množství zásob podzemní i povrchové vody letos stouplo, a to jak oproti loňskému roku, tak v porovnání mezi začátkem a závěrem letošních prázdnin. Došlo k tomu především zásluhou vydatných červencových srážek. Přesto na území České republiky zůstávají oblasti, kde můžeme hovořit o stavu sucha jak ve vztahu k povrchovým, tak podzemním vodám. Nejhorší situace byla v průběhu srpna 2016 na východě Čech – v Pardubickém a Královéhradeckém kraji a v severní části Kraje Vysočina.
Pokud se podíváme na stav zásob podzemní vody, musíme brát ohled na dvě časová měřítka: Z dlouhodobého hlediska hraje roli geologická stavba území České republiky, která není úplně příznivá pro tvorbu rozsáhlých zásobáren podzemní vody (s výjimkou oblasti České tabule v severních a části východních a středních Čech). Na zbytku našeho území bychom našli poměrně malé zásoby, které jsou na období sucha přirozeně náchylné. V krátkodobém měřítku pro změnu zjistíme, že podzemní vody reagují na změny v atmosféře či v půdě se zpožděním a doplňují se proto pomaleji, než zdroje povrchové. Následky extrémně suchého roku 2015 bylo proto možné na zásobách podzemní vody například na severu Moravy, ve Slezsku a severovýchodních Čechách pocítit až zhruba do července letošního roku. Do té doby je nedokázaly doplnit ani nadprůměrné srážky v jarních měsících.
Češi jsou národem vodáků. Srážky tak rozhodně nezajímají jen hydrology
Nejsou to ale jen srážky, co ovlivňuje množství vody v české krajině. O tom, jestli budeme mít v létě čím zalívat a jestli nebudeme kánoemi dřít o dno, se totiž ve velké míře rozhoduje už během zimy. Meteorologové proto pečlivě sledují nejen množství a výšku sněhu, ale i jeho tzv. vodní hodnotu – tedy to, kolik ležící sníh skutečně obsahuje vody. Pro tato měření je po celé republice rozmístěno 16 sněhoměrných polštářů, nenápadných zařízení, které množství vody „uschované“ ve sněhu dokáží pomocí řady čidel přesně určit.
„Právě malé množství sněhu, které v zimě leželo na českých horách, je jedním z důvodů, proč se odborníci letos obávali podobného sucha jako v loňském roce. Třeba na měřících místech v Krkonoších neležel v závěru prosince a zhruba od poloviny března sníh vůbec žádný, běžně přitom jeho poslední zbytky odtávají až ve druhé polovině dubna. Oproti zimě na přelomu let 2011 a 2012 se výška pokrývky lišila až o propastných 170 cm,“ vysvětluje Zuzana Lhotáková.
Letošní rok právě díky srážkově nadprůměrnému červenci přeje i vodákům. Ne, že by se někomu snad chtělo sjíždět Vltavu zabalený v pláštěnce, můžeme si ale být alespoň jistí, že na většině českých řek neuvízneme na mělčině. Podle sledovaných údajů jsou zatím v pohodě sjízdné všechny „klasické“ vodácké řeky i řada menších toků, což rozhodně nebývá každé léto pravidlem. Možná si sami vzpomenete na některý z výletů, který jste spíše než splavováním strávili přenášením. Podívejte se proto na naše data, jestli na tom v daném roce byly stejně i další řeky.
Běžné činnosti spolykají tisíce litrů vody
Dostatek sladké vody je klíčový snad pro všechny oblasti lidské činnosti – stačí si vzpomenout, kolik je potřeba vody na výrobu potravin a produktů, které běžně užíváme. Jedna sklenice mléka o objemu 0,2 litru přijde na 200 litrů vody, jeden krajíc chleba stojí 40 litrů vody, jedna brambora spotřebuje na svůj růst 25 litrů vody, jedno vejce zase 135 litrů. Za sklenicí pomerančového džusu se skrývá 170 litrů vody a výroba jednoho sáčku chipsů příjde na 190 litrů vody. Obrovský „žrout“ je třeba takový hamburger, na jehož vznik je třeba 2400 litrů vody. Na bavlněné tričko potom padne až 4000 litrů, kožené boty spolknou neuvěřitelných 8000 litrů, k výrobě 1 kg hliníku se spotřebuje více než 1 000 litrů vody, 1 kg hovězího masa stojí okolo 15 000 litrů vody, na vznik jednoho papíru formátu A4 je zapotřebí 10 litrů vody a za jednou sklenicí vína se zase skrývá na 120 litrů vody.
„Ruku v ruce s čísly o spotřebě jdou samozřejmě i úvahy o šetření vodou. V tom mají Češi stále ještě rezervy, i přes nesporný pokrok. Někoho možná překvapí, že zatímco do 90. let minulého století se průměrná denní spotřeba pitné vody na hlavu v ČR pohybovala kolem 200 l, dnes se pohybujeme na méně než polovině uvedeného množství, tj. kolem 90 l na osobu a den,“ připomíná Vilém Žák, manažer pro oblast životního prostředí společnosti Deloitte Advisory.
Česko ve „srážkových“ datech
Nejdeštivější místo v Česku (nejvyšší průměrný roční úhrn srážek):
Bílý Potok (Liberecký kraj) – 1705 mm
Nejsušší místo v Česku (nejnižší průměrný roční úhrn srážek):
Libědice (Ústecký kraj) – 410 mm
Nejvyšší naměřené denní srážky:
Bedřichov-Nová Louka (Liberecký kraj) – 345 mm (29. 7. 1897)
Nejvyšší měsíční úhrn srážek:
Lysá Hora (Moravskoslezský kraj) – 813 mm (červenec 1997)
Nejvyšší roční úhrn srážek:
Kořenov-Jizerka (Liberecký kraj) – 2202 mm (1926)
Nejnižší roční úhrn srážek:
Velké Přítočno (Středočeský kraj) – 247 mm (1933)
Nejintenzivnější déšť:
Mladotice (Plzeňský kraj) – 237 mm za 1,5 hodiny (25. 5. 1872)
Nejvyšší naměřená sněhová pokrývka:
Lysá hora (Moravskoslezský kraj) – 491 cm (1911)
Místo s nejvyšším průměrným počtem dnů se sněhovou pokrývkou:
Sněžka (Královéhradecký kraj) – 186 dnů v roce