Nádech, výdech!
Problém imisních limitů v Česku
Česko dlouhodobě trápí výskyt smogových situací a letošní rok není výjimkou. Sousední Polsko přitom už čelí rozsudku Evropského soudního dvora a za nedostatečná opatření mu hrozí miliardové pokuty. Ani situace, kdy v Česku stanovené limity nepřekračujeme, ovšem neznamená, že dýcháme zdravý vzduch. Jsou české a evropské limity znečištění ovzduší dostatečné pro ochranu našeho zdraví? Jak se liší od limitů WHO? Jak se vyhlašují smogové situace a co znamenají? Dočtete se v dalším článku Česka v datech.
Ujasněme si pojmy: Jak se z emisí stanou imise
Než se pustíme do dat o znečištění vzduchu v Česku a do konkrétních látek, které ho způsobují, připomeňme si rozdíl mezi základními pojmy emise a imise. První výraz označuje znečišťování, tedy vypouštění škodlivin do ovzduší, druhý pak znečištění, tedy škodlivé látky rozptýlené v ovzduší.
Emise
Označuje množství škodlivin vypouštěných daným zdrojem do ovzduší. Uvádí se v jednotkách hmotnosti za rok (t/rok). Emisní limity - tedy nejvyšší povolené koncentrace - jsou určovány jak specificky pro jednotlivé zdroje, které je vypouštějí, tak obecně pro konkrétní znečišťující látky.
Imise
Vyjadřuje stav znečištění, tedy koncentraci škodlivin v ovzduší. Imise vznikají rozptylem a promícháním emisí v atmosféře. Imise se měří sítí imisních stanic a aktuální hodnoty je možné zjistit na stránkách ČHMÚ.
Které látky v ovzduší sledujeme?
PM10 a PM2,5
Zkratky, za kterými se skrývá polétavý prach (z anglického pojmu “particulate matter”). Ten ovlivňuje zdraví více lidí než kterákoli jiná škodlivina. Částice nesou své označení podle velikosti v mikrometrech (µm) a právě částice menší než 10 µm jsou pro naše zdraví nejškodlivější, protože se nezachytí např. v nose, usazují se na průduškách a mohou způsobovat zdravotní problémy. Polétavý prach obsahuje sírany, amonné soli, uhlík, různé kovy, dusičnany, některé toxické organické látky nebo polyaromatické uhlovodíky.
BaP
Benzo[a]pyren se v ovzduší vyskytuje převážně navázaný na jiné částice a je vhodným ukazatelem znečištění ovzduší polyaromatickými uhlovodíky (PAH). Mezi jeho hlavní zdroje v ČR patří vytápění domácností a silniční doprava (tedy nedokonalé spalování). PAH představují skupinu látek, z nichž řada má toxické, mutagenní či karcinogenní vlastnosti. Patří mezi tzv. endokrinní disruptory, tedy látky poškozující funkci žláz s vnitřní sekrecí, tlumí náš imunitní systém a ovlivňují růst plodu. Prenatální expozice PAH může souviset s výrazně nižší porodní váhou a pravděpodobně také s negativním ovlivněním kognitivního vývoje dětí.
NO2
Oxid dusičitý je agresivní prudce jedovatý plyn, jehož koncentrace nad 200 μg/m3 může způsobovat vážné záněty dýchacích cest a souvisí s výskytem bronchitidy a astmatu u dětí. Vzniká ve spalovacích motorech a jeho koncentrace v ovzduší proto kulminuje v dobách dopravní špičky. Spolu s kyslíkem a těkavými organickými látkami přispívá k tvorbě přízemního ozonu a díky tomu také tzv. fotochemického smogu.
O3
Přízemní ozon je jednou z hlavních příčin fotochemického smogu. Vzniká fotochemickou reakcí slunečního svitu a nečistot (např. oxidů dusíku) z automobilů nebo průmyslu. Proto je znečištění ozonem nejčastější během slunečných dní. Koncentrace ozonu v ovzduší může způsobovat dýchací problémy, astma, omezovat činnost plic nebo způsobovat plicní choroby. Řada studií dokázala, že pouhých 10 µg/m3 zvyšuje úmrtnost o 0,3 %.
SO2
Oxid siřičitý vzniká spalováním fosilních paliv nebo zpracováváním minerálních rud obsahujících síru. SO2 ovlivňuje dýchací soustavu a funkci plic a způsobuje podráždění očí. Koncentraci převyšující 500 µg/m3 by např. člověk s astmatem neměl být vystaven déle než 10 minut, po kterých začíná pociťovat problémy s dýcháním.
Německo posvětilo možnost zákazu dieselových motorů. Chce tak limitovat oxid dusičitý ve městech
Na konci února letošního roku rozhodly německý Nejvyšší správní soud a následně i Správní soud v případech měst Stuttgartu a Düsseldorfu o přepracování jejich plánů na dodržování čistoty ovzduší. Proč jde o tak přelomový verdikt? Konstatuje totiž mimo jiné, že je možné přistoupit k zákazu vjezdu naftových automobilů, a to bez dalších změn legislativy. Jinými slovy to tedy znamená, že německá města mohou zakázat vjezd všech dieselových automobilů, které nesplňují nejnovější emisní normu Euro 6 (což je většina z více než 15 milionů dieselových vozů registrovaných v Německu). Týká se to i tamních největších měst včetně Berlína, Mnichova nebo Hamburku.
Některá evropská města jdou přitom ještě dál. Například v Madridu či Oslu uvažují nad plošným zákazem vjezdu do centra města pro všechny automobily. Ve Francii i ve zmiňovaném Německu se objevila i diskuse o zákazu prodeje aut se spalovacími motory.
Podle ČHMÚ je stejně jako v Německu i v českých podmínkách silniční doprava významným zdrojem suspendovaných částic, bezo(a)pyrenu, oxidů dusíku a oxidu uhelnatého. K opatření podobného typu - i když zatím méně drastickému - se přitom na konci minulého roku přihlásil i pražský magistrát. Ten připravil návrh, podle kterého by v případě vážné smogové situace (vyhlášení tzv. stavu regulace) nesměly do města vjíždět nákladní automobily nad 6 tun a osobní automobily s poznávací značkou zakončenou buď sudým nebo lichým číslem (podle toho, zda se jedná o lichý nebo sudý den). Tato metoda již funguje například v Paříži nebo v některých italských městech.
Podíl osobních automobilů s dieselovým motorem v ČR vzrostl z 6,4 % (185 783 vozů) v roce 1994 na 36,8 % (1 954 086 vozů) v roce 2016. Jedná se tak o více než desetinásobek, zatímco počet benzínových osobních aut vzrostl pouze o 20 %.
Obdobný vývoj proběhl ve většině evropských zemí a do roku 2015 stoupl podíl dieselů v EU na 42 %. Po roce 2015 se však trend kvůli aféře Dieselgate obrátil a prodeje automobilů s dieselovými motory nyní klesají - za první dva měsíce letošního roku je jejich podíl na nově registrovaných osobních automobilech v ČR pouze 33 %.
Imisní limity v Česku jsou výrazně vyšší než doporučení WHO
Imisní limity v Česku vycházejí ze směrnic EU, které jsou ovšem výrazně vyšší, než limity navrhované Světovou zdravotnickou organizací (WHO). Ty vycházejí z velkého počtu epidemiologických studií zpracovávajících dopady znečištění ovzduší na lidské zdraví a představují prahové hodnoty zdraví ohrožujících koncentrací nejvýznamnějších druhů škodlivin. Laicky řečeno - ani ve chvíli, kdy v Česku smogová situace není vyhlášena, neznamená to, že dýcháme čistý a zdraví neohrožující vzduch.
Směrnice WHO a limity ČR a EU se liší, u SO2, O3, PM10 i PM2,5 jsou ty české, potažmo evropské mírnější, než jsou doporučení WHO. Udávají navíc počet možných překročení denních a hodinových limitů za rok.
Hodnoty, které udává WHO, vycházejí sice ze studií zabývajících se dopady znečištění ovzduší na naše zdraví, neberou ale v potaz technickou nebo ekonomickou proveditelnost případných opatření, ani sociální aspekty, např. důsledky na nezaměstnanost. Proto mohou být imisní limity stanovené zákonem vyšší.
Zuzana Lhotáková, Marketingová manažerka SAS Institute ČR
Analýza ročních průměrných koncentrací imisí jednotlivých látek v roce 2016 v porovnání s příslušnými limity ČR a směrnicemi WHO dopadla pro všechny škodliviny prakticky stejně: S výjimkou NO2 jsou koncentrace všech látek naměřeny v hodnotách, které mají (podle WHO) dopad na lidské zdraví, a to na významném množství měřících stanic v ČR. Situace je nejlepší u oxidu dusičitého, kde roční zákonný limit 40 μg/m3 (shodný s WHO) nebyl v roce 2016 dodržen pouze na 4 dopravně významně zatížených stanicích z celkového počtu 96 (tj. 4 %).
Největším problémem je naopak benzo[a]pyren. Zákonný roční limit 1 μg/m3 byl překročen na 31 z 44 stanic (tj. 71 %), na stanicích na Ostravsku i několikanásobně. V tomto případě je prakticky jediným viníkem lokální vytápění domácností (které tvoří 97,3 % emisí BaP v ČR).
V případě PM10 byl zákonný roční limit 40 μg/m3 porušen pouze v Ostravě-Radvanicích, hodnota WHO 20 μg/m3 však byla překonána na všech 40 nejvíce znečištěných stanicích a celkově na 108 ze 152 stanic v ČR (71 %).
U PM2,5 je situace obdobná. Zákonný roční limit 25 μg/m3 byl porušen na 9 stanicích v Moravskoslezkém kraji a v Děčíně, hodnota WHO 10 μg/m3 však byla překonána na všech 47 nejvíce znečištěných stanicích a celkem na 80 z 81 stanic v ČR (99 %).
Připomeneme, že se v případě roku 2016 nejednalo o ojedinělý případ (tedy rok se špatnými rozptylovými podmínkami), ale právě naopak. Podobné hodnoty znečištění ovzduší jsou v ČR měřeny dlouhodobě, i když se situace postupně mírně zlepšuje.
Smogové situace v Česku známe od roku 2010
Smogová situace je stav mimořádně znečištěného ovzduší, kdy úroveň znečištění oxidem siřičitým, oxidem dusičitým, částicemi PM10 nebo troposférickým ozonem překročí některou z tzv. informativních prahových hodnot uvedených v zákoně č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší. Nejčastěji u nás nastává smogová situace kvůli vysokým koncentracím PM10. Vyhlašuje se v případě, že alespoň na polovině měřicích stanic v dané oblasti překročí dvanáctihodinový průměr těchto škodlivin hodnotu 100 μg/m3 a v horizontu 24 hodin se nepředpokládá jeho pokles.
Pokud navíc dojde k překročení tzv. regulační prahové hodnoty (PM10: 150 μg/m3), stanovuje krajský úřad zvláštní podmínky provozu pro stacionární zdroje, které v dané lokalitě významně přispívají ke znečištění vzduchu (laicky řečeno, může regulovat provoz továren), obce pak mohou vydávat tzv. regulační řád, kterým např. omezí provoz silničních motorových vozidel na svém území. Smogové situace se v Česku vyhlašují pro jednotlivé kraje, zvlášť jsou pak vyčleněny tři aglomerace - Praha, Brno a Ostrava/Karviná/Frýdek-Místek - a oblast Třinecko.
Pojem smogová situace známe v Česku od roku 2010 (vyhláška stanovující zvláštní imisní limity a pravidla fungování smogového varovného a regulačního systému vstoupila v platnost v listopadu 2009). Do 31. srpna 2012 byly ale vyhlašovány pouze v v Ústeckém, Karlovarském, Středočeském a Moravskoslezském kraji (pro oblasti Ostravsko-Karvinsko a Třinecko), až od 1. září 2012 pro celou ČR. V roce 2017 pak byl zákon novelizován a byla upravena některá pravidla, aby se zabránilo prodlevám mezi nárůstem koncentrace škodlivých látek a vyhlášením smogové situace, které často trvaly i několik dní. Zóna „střední Morava” byla navíc rozdělena na Olomoucký a Zlínský kraj. Množství smogových situací a regulací vyhlášených mezi lety 2009 a 2012, 2012 až 2016 a od ledna 2017 tak není vzájemně porovnatelné.
Ve znečištěných regionech se umírá dříve
Podle odhadů Světové zdravotnické organizace (WHO) v důsledku vystavení znečištěnému vzduchu ročně zemře na celém světě přibližně 7 milionů lidí. To je asi každé osmé úmrtí. Téměř polovina (3,7 mil.) z těchto případů je přitom způsobena právě znečištěním venkovního vzduchu (které se ovšem u části úmrtí kombinuje i s vnitřním znečištěním). Nejedná se přitom jen o respirační onemocnění. Výzkumy WHO odhalily silnou spojitost mezi znečištěním ovzduší a kardiovaskulárními chorobami jako je mrtvice a ischemická choroba srdeční, nebo také rakovinou. Právě ischemické srdeční choroby (nedokrvení srdečního svalu) a mrtvice tvoří 80 % úmrtí v důsledku znečištění, až za nimi jsou plicní nemoci, rakovina plic nebo infekce dolních cest dýchacích.
Regiony, ve kterých je znečištění výrazně vyšší než jinde, mají také nižší očekávanou délku dožití při narození (jakkoli tato může být ovlivněna mnoha dalšími faktory). Podle ČSÚ je tento ukazatel sice nejvyšší v Praze, která se znečištěním také bojuje, na opačném konci žebříčku ale stojí kraje Ústecký, Karlovarský a Moravskoslezský. Například na Ústecku je očekávaná délka dožití u mužů 73,9 roku, což je o 3,8 roku méně než v Praze, u žen pak 79,6 roku - o tři roky méně než v hlavním městě. Kraj Moravskoslezský na tom není o mnoho lépe (muži 74,2 roku, ženy 80,9 roku), v případě Karlovarského kraje je to 74,4 roku u mužů a 80,3 roku u žen.
Zanedbaná opatření hrozí miliardovými pokutami od EU
Nedostatečná opatření pro zlepšení kvality ovzduší hrozí mimo jiné i sankcemi ze strany Evropské unie. Porušení pravidel konstatoval Soudní dvůr EU již dříve v případě Bulharska, v únoru letošního roku pak v sousedním Polsku a soudní spor nadále běží i v případě Belgie.
Polsko je dlouhodobě zemí s jedním z nejvíce znečištěných ovzduší v Evropě, což je z velké části - podobně jako v Česku - následek koncentrace těžkého průmyslu v dobách socialismu. Podle WHO se právě v Polsku nachází 33 z 50 nejvíce znečištěných měst Evropy (v lednu 2018 na to upozorňoval týdeník The Economist) a během letošní zimy čelila dokonce i Varšava horšímu smogu než třeba Peking či Nové Dillí, přitom na rozdíl od měst na jihu Polska obyčejně zůstává ušetřena tak extrémního znečištění.
Nečistoty ze sousedního Polska ovlivňují také ovzduší u nás, nejvíce na Ostravsku a Karvinsku.
Pro polské podniky donedávna platily výjimky, díky kterým mohly vypouštět do ovzduší více škodlivin než továrny na české straně hranice. Zatímco podniky v Česku byly nuceny dodržovat limit 20 mikrogramů na metr krychlový a i v dobách krize tak musely investovat do technologií na snižování emisí, továrny na druhé straně hranice měly limit až na 100 mikrogramech na metr krychlový. Investovat proto budou muset až nyní, navíc pod přísnějším dohledem ze strany EU.
Zuzana Lhotáková, Marketingová manažerka SAS Institute
Podle EU je problémem Polska především liknavý přístupu k ochraně ovzduší a k implementaci evropských směrnic v letech 2007-2013. Polsku podle únorového rozsudku Soudního dvora EU hrozí jednorázová sankce až 24 miliard korun a případně i pokuty za každý další den, kdy bude země váhat s dodržováním požadavků unie. Na nápravu situace dostala země jeden až dva roky, což kontrastuje se současným polským plánem na zlepšení situace v letech 2020-2024.