Průvodce světem státního rozpočtu

Jak se vyvíjel státní rozpočet samostatné České republiky? Z čeho vzniká deficit a kde se naopak bere přebytek? Které položky jsou ve výdajích státního rozpočtu nejvýraznější a kolik peněz získáváme z EU? Podívejte se na nejnovější analýzu, která si za své téma vzala právě státní rozpočet.

Jak je to s příjmy státního rozpočtu? Zhruba jejich polovinu tvoří daně (v Česku je daňové zatížení práce téměř 43 % mzdových nákladů, což ho řadí na osmé místo v rámci OECD, samotná daň z příjmu fyzických osob je ale v Česku čtvrtá nejnižší), dalších asi 30 % pak pojištění na sociální zabezpečení. Zbytek pak tvoří evropské fondy a další příjmy. Podle srovnání OECD má Česko druhé nejvyšší odvody na sociální a zdravotní pojištění ze strany zaměstnavatele (34 %). Vyšší jsou už pouze ve Francii (37,9 %). Průměr zemí EU činí 21 %, mezi zeměmi OECD je pak 17,6 %.

Výdaje se pak v samém základu dělí na mandatorní, kvazimandatorní a nemandatorní. Mandatorní výdaje jsou povinné ze zákona. Jde tedy o dávky důchodového a nemocenského pojištění, sociální dávky, platby státu do zdravotního pojištění a podporu v nezaměstnanosti, případně o výdaje, které jsou dány jinými právními normami či smluvními závazky (odvody a příspěvky do rozpočtu EU a mezinárodních organizací, státní záruky aj.). Ve schváleném státním rozpočtu 2017 představují tyto výdaje zhruba 724,2 mld. Kč, tedy 55,3 % z celkových výdajů. Obecně se pohybují mezi 50-60 %.

Kvazimandatorní výdaje jsou rovněž nezbytné pro chod státu, jedná se o platy státních zaměstnanců, pracovníků organizačních složek státu (ministerstva, soudy, Úřad vlády, Kancelář prezidenta republiky aj.), pracovníků příspěvkových organizací nebo výdaje na obranu. Ve schváleném státním rozpočtu 2017 představují zhruba 252,1 mld. Kč, tj. 19,3 % celkových výdajů státního rozpočtu.

Jako nemandatorní označujeme ostatní výdaje, které vláda může alokovat dle aktuální společenské potřeby, v reakci na hospodářský vývoj a s cílem dalšího rozvoje společnosti a ekonomiky (např. na dopravní infrastrukturu, školství apod.). Ve schváleném státním rozpočtu 2017 představují zhruba 333 mld. Kč, tj. 25,4 % celkových výdajů státního rozpočtu.

Přebytek vs. deficit: I kladný rozpočet má svá úskalí

Příjmová i výdajová stránka státního rozpočtu meziročně zpravidla roste, a to díky rostoucí ekonomice a také v souvislosti s inflací. Výjimkou je pouze rok 2009, během kterého i Česko pocítilo důsledky celosvětové finanční krize. Ta se projevila propadem příjmů státního rozpočtu a jeho nejvyšším schodkem po roce 1992, konkrétně 192 miliard Kč.

Naopak nejlepší výsledek v novodobé historii České republiky byl zaznamenán v roce 2016. Přebytek státního rozpočtu tehdy činil 60,5 miliard Kč, a podílely se na něm příjmy o více než 100 mld. korun vyšší, než se předpokládalo (vyšší inkaso daňových příjmů nejen díky efektivnějšímu výběru daní, ale související také s nízkou nezaměstnaností a rostoucími platy), nižší úrokové sazby (a tedy nižší výdaje na obsluhu státního dluhu), ale také razantní snížení státních výdajů vůči předchozímu roku (o 77,5 miliardy Kč). Laicky řečeno, stát dosáhl tohoto výsledku díky příznivé ekonomické situaci i díky tomu, že méně investoval.

Deficit či přebytek veřejných rozpočtů má hrát významnou stabilizační roli napříč hospodářským cyklem. Dílem je to díky tzv. vestavěným stabilizátorům: výnosy daní jsou v období růstu vyšší, náklady na nezaměstnanost nižší, dílem pak zvyšováním výdajů v době krize. Téměř učebnicově se chová Německo, ale např. USA zamířily přes dobrý výkon ekonomiky zpět k vyšším deficitům. ČR patří spíše k „lepším žákům“, když se v roce 2017 se dostala do přebytku.

Josef Kotrba, Chairman Deloitte ČR

Řada ekonomů včetně stanoviska NKÚ poukázala na to, že takto dobrého výsledku bylo dosaženo právě díky propadu investic o 91,4 miliard Kč. Podíl kapitálových výdajů v rozpočtu meziročně klesl z 13,5 % na 6,9 %, což ukazuje na fakt, že stát nedokázal realizovat velké množství naplánovaných investičních výdajů. Jak upozornil NKÚ, podíl běžných výdajů na celkových výdajích rozpočtu byl tehdy nejvyšší za posledních 14 let, oproti tomu čerpání peněz na investice bylo nejnižší za posledních deset let. Rozdíl mezi plánovaným a finálním výsledkem rozpočtu se tak vyšplhal na 132 miliard korun.

K přebytkovému hospodaření se v roce 2016 Česko vrátilo poprvé po 21 letech, naposledy dosáhla bilance příjmů a výdajů kladné hodnoty v letech 1993-1995.

Od roku 2012 se daří stabilizovat státní dluh. Díky růstu tuzemské ekonomiky klesl jeho podíl na HDP k hranici 30 %. Česko má v porovnání s ostatními státy EU jeden z nejnižších státních dluhů. Největší jeho část tvoří dluh domácí (84,4 %), zbytek pak dluh zahraniční, tedy především státní dluhopisy vydané na zahraničních trzích.

Největší část výdajů jde na důchody a sociální dávky

Největší část výdajů státního rozpočtu tradičně „spolkne” Ministerstvo práce a sociálních věcí, které prostředky rozděluje na důchodech a sociálních dávkách. Tyto výdaje navíc stabilně narůstají společně se stárnutím populace (ze 476,3 mld. v roce 2010 na zhruba 559,6 mld. v roce 2017). Následuje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy se 157,5 mld. z rozpočtu pro rok 2017. Naopak nejmenší částky - řádově desítky až stovky milionů korun - dává rozpočet na Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, Český báňský úřad nebo Kancelář veřejného ochránce práv.

V roce 2017 pak přibyly v rozpočtu tři nové kapitoly, které reagují na nové společenské potřeby a odvíjejí se buď od nových zákonů (v případě Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí a Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost) nebo od směrnic EU (Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře). Tyto nové „položky” si z navrhovaného státního rozpočtu ukrojily přibližně 115,5milion korun, tedy pouze necelých 0,01 %.

Důchody jsou tradičně největší výdajovou položkou státního rozpočtu a v roce 2017 na nich stát vyplatil téměř 415,7 miliardy korun. Příjmy z odvodů na důchodové pojištění přitom loni poprvé po osmi letech převýšily výdaje, a to konkrétně o 1,3 miliardy. Kromě období 2004-2008, které předcházelo krizi, skončil důchodový systém zatím ve všech předchozích letech s deficitem. Ten největší zaznamenal v roce 2013, kdy se odvedlo o téměř 50,8 mld. korun méně, než bylo na důchodech vyplaceno. K loňskému dobrému výsledku tuzemského důchodového systému přispěl růst ekonomiky i rekordní zaměstnanost.

Česko je čistým příjemcem peněz z EU. Za 14 let jsme skoro 700 miliard korun „v plusu”

Od svého vstupu do Evropské unie v roce 2004 je Česká republika příjemcem peněz z jejích rozpočtů. Znamená to, že pravidelně rok co rok z unie více peněz obdržíme, než do jejích rozpočtů přispějeme. V roce 2017 jsme podle ministerstva financí získali z EU 55,4 miliardy korun (obdržených 97,9 mld. Kč, odvedeno 42,4 mld. Kč), o rok dříve to bylo dokonce 80,6 miliardy korun. Snížení tzv. čisté pozice (tedy toho, jak si vůči penězům z EU stojíme po odečtení výdajů od příjmů) oproti předchozím letům je dáno dočerpáváním peněz programového období 2007-2013, které vystřídaly příjmy z nového programového období 2014-2020.

Celkem jsme od roku 2004 obdrželi z Evropské unie 1,21 bilionu korun (1 211 miliard), do rozpočtu unie jsme přitom odvedli jen necelých 516 mld. Kč. Čistý zisk ČR z rozpočtu EU tak za období 2004-2017 činí 695,5 mld. Kč, což odpovídá zhruba polovině jednoho ročního rozpočtu naší země.

V podobné pozici jako Česko - tedy čistými příjemci - jsou všechny země, které do unie vstoupily v roce 2004 spolu s námi. Naopak odvody nad příjmy převažují v původních zemích EU, především v Německu, Francii, Itálii nebo Velké Británii. V roce 2016 (za který máme poslední data) bylo největším přispěvatelem do evropského rozpočtu Německo, které odvedlo o 279 mld. korun (tedy zhruba 11 mld. eur) více, než obdrželo. Naopak největším příjemcem bylo Polsko s čistou pozicí 7 miliard eur (v přepočtu na tehdejší kurz přes 189 mld. korun). V přepočtu na obyvatele jsou ale Češi výrazně „úspěšnější”, v roce 2016 činila čistá pozice ČR 7 632 korun na jednoho obyvatele, v Polsku pak 4 980 korun.