Toky elektřiny

Nízké ceny elektřiny při jarní vlně rekordně zvýšily dovoz, aktuálně se už zase vyplácí elektřinu z Česka vyvážet

I když je Česko významným vývozcem elektřiny, každý rok nastávají období, kdy proud musíme nebo chceme dovážet. Při jarní vlně pandemie takovou situaci způsobila nízká cena elektřiny, kvůli které se českým výrobcům vývoz nevyplatil a raději energii levně nakupovali. Výjimečně tak nastala situace, kdy byla česká soustava po několik dnů čistě importní. Vedle spotřeby ovlivňuje dovozy a vývozy i výše výroby z obnovitelných zdrojů. Na trh mají vliv zejména větrné elektrárny v Německu.

Epidemie koronaviru se letos promítla nejen do výroby a spotřeby energie, ale ovlivnila také množství elektřiny, které přechází přes české hranice. Ve druhém čtvrtletí se u nás vyrobilo o 12 % elektřiny méně než ve stejném období předchozího roku, vyplývá z posledních dostupných údajů Energetického regulačního úřadu (ERÚ). Spotřeba pak klesla o necelých 10 %. Ještě výrazněji ale pandemie ovlivnila saldo neboli součet všech toků elektřiny směrem z Česka a do Česka. Narostl především import, který se v prvním čtvrtletí meziročně zvýšil o 33 % a ve druhém čtvrtletí o 23 %. Během deseti jarních dnů byla přenosová soustava čistě importní, což je z hlediska historie mnoha minulých let výjimečné, uvedla společnost ČEPS, která českou soustavu provozuje. „V řadě zemí se z důvodu opatření proti šíření Covid-19 významně snížila spotřeba elektřiny. Došlo k převisu nabídky na trhu a výraznému poklesu ceny elektřiny. Řadě výrobců se nevyplatilo elektřinu vyvážet a raději ji levně kupovali na trhu,“ vysvětluje Miroslav Šula, ředitel sekce Dispečerské řízení společnosti ČEPS. Během května se pak situace ohledně zahraničního salda dostala do obvyklých hodnot. „Naopak v aktuálním období cena elektřiny výrazně stoupla. Export je tedy ekonomicky zajímavý, ale je limitován dostupností zdrojů v Česku, protože i domácí spotřeba je poměrně vysoká,“ doplňuje Šula. Tato situace však podle něj nijak neohrožuje bezpečný a spolehlivý provoz přenosové soustavy.

Export a import elektřiny: každý den je jiný

Kolik elektřiny z našeho území odteče a kolik naopak přiteče ze zahraničí, to obecně ovlivňuje řada různých faktorů. Záleží například na tom, kolik energie zrovna vyrábějí větrné a sluneční zdroje, jaký je stav vody ve vodních elektrárnách, které klasické elektrárny jsou zrovna v provozu, zda jsou některá elektrická vedení vypnutá například z důvodu oprav, a samozřejmě záleží právě na spotřebě elektřiny, která se sama z různých důvodů proměňuje. „Tyto faktory pak určují aktuální podobu celého prostředí a fyzikální toky se rozprostřou na základě fyzikálních zákonů,“ vysvětluje Miroslav Šula.

Celková roční bilance přeshraničních toků zůstává podle dat ERÚ v posledních letech zhruba na stejné úrovni. V roce 2019 z Česka odešlo množství elektřiny odpovídající hodnotě 24 terawatthodin (TWh) a přiteklo naopak 11 TWh. Čistý export tak činil 13 TWh, což hodnotou přibližně odpovídá roční spotřebě elektřiny v Praze a Středočeském kraji dohromady. V jednotlivých měsících se ale velikost toků výrazně proměňuje a významně se od sebe může lišit i průběh sezón v jednotlivých letech. V roce 2019 byl například nejvyšší měsíční čistý vývoz zaznamenán v říjnu, zatímco v roce 2017 export nejvýrazněji převážil nad importem v dubnu. Celková hodnota toků do zahraničí se měsíčně pohybuje kolem 2 TWh, ale v jednotlivých měsících roku se liší. V říjnu 2019 tak například z českého území odešlo 2,5 TWh, zatímco v červnu jen 1,4 TWh. Podobně je tomu s toky směřujícími na naše území, jejichž součet se měsíčně typicky pohybuje pod hodnotou 1 TWh. Například v červenci 2019 ale vystoupal na 1,3 TWh, zatímco v květnu byl o polovinu menší. „Pokud jde o fyzikální toky, jejich proměnlivost je skutečně velká a neustále se zvyšuje, i když celkové roční hodnoty mohou být podobné. Variabilita se projevuje nejen v měsíčních číslech, ale i v jednotlivých dnech,“ doplňuje Miroslav Šula z ČEPS.

Mezi zeměmi však probíhají také sjednané obchodní výměny, jejichž hodnoty se od fyzických toků mohou v dané chvíli na jednotlivých hranicích zcela zásadně lišit. Například ve čtvrtek 5. listopadu 2020 mezi jedenáctou hodinou a polednem odešlo z českého na rakouské území množství elektřiny odpovídající 1 240 MWh. V obchodní výměně však bylo čistým dovozcem naopak Česko, protože množství elektřiny prodané z Rakouska do Česka bylo o 77 MWh vyšší než obchodní výměna v opačném směru. Na hranicích s Německem v té době nastala opačná situace. Pohled na fyzické toky ukazuje dovoz elektřiny z Německa (455 MWh), statistika obchodní výměny ale zachycuje vývoz do Německa (491 MWh). Vyplývá to z dat Evropské sítě provozovatelů elektroenergetických přenosových soustav (ENTSO-E).

Směr toků: ze severozápadu na jihovýchod

Z celkového ročního vyhodnocení fyzických toků vyplývá, že z Německa a Polska k nám po drátech více elektřiny přichází, zatímco na Slovensko a do Rakouska jí více odchází. V roce 2019 doteklo z Německa o 4 TWh více elektřiny než v opačném směru, u Polska to byly 2 TWh. V případě Rakouska dosáhlo exportní saldo hodnoty 9 TWh a v případě Slovenska to bylo 10 TWh.

„Typická situace je, že Německo jako výrazně exportní země způsobí kruhové tranzitní toky přes naši přenosovou soustavu,“ říká Miroslav Šula z ČEPS. Tyto toky vstoupí na území ČR v severních Čechách a směřují přes jihozápad Čech do Rakouska a částečně zpět do Německa. „Další směr je pak z Německa přes Polsko do ČR na východní Moravu a dále na jih do Rakouska,“ dodává Šula. To vysvětluje převládající směr toků ze severozápadu na jihovýchod. „Je to způsobeno mimo jiné tím, že typicky importní státy jako Slovensko, Maďarsko nebo Itálie leží od nás jihovýchodním směrem a elektřina tam neteče přímo z Německa a přes Rakousko, ale částečně přes Česko a přes Polsko. To je způsobeno fyzikálními zákonitostmi, protože infrastruktura v přímém směru je nedostatečná,“ vysvětluje Šula.

Česko je exportér, někdy ale elektřinu dováží

Z fyzických toků lze však jen těžko vyčíst, odkud elektřinu účetně dovážíme nebo kam exportujeme. Salda obchodních výměn totiž skutečně mohou být i výrazně opačná. „Směrem na Slovensko fyzikální toky vcelku odpovídají obchodním, protože propojení mezi našimi soustavami je velmi silné a Slovensko je téměř trvale importní,“ uvádí Šula. V roce 2019 tak obchodní bilance podle údajů ENTSO-E dosáhla na 11,8 TWh čistého exportu z Česka na Slovensko, což není číslo příliš vzdálené od výše zmíněné bilance fyzických toků (10 TWh). Na ostatních hranicích je situace složitější. Přeshraniční toky směrem z Česka do Rakouska sice v roce 2019 převážily nad toky v opačném směru o 9 TWh, v obchodní bilanci však čistý export z Česka do Rakouska dosáhl na necelou 1 TWh. Z pohledu fyzických toků sice přichází více elektřiny z Polska do Česka než opačně (v roce 2019 o 2 TWh), z obchodní bilance ale Česko v roce 2019 vychází jako exportér do Polska (1,7 TWh). Ve vztahu Česko-Německo pak sice naši západní sousedé z vyhodnocení za rok 2019 vychází v obou případech jako exportéři (4 TWh ve fyzických tocích a 2 TWh v obchodní bilanci), během předchozích čtyř let však v obchodní výměně naopak převládal vývoz elektřiny z Česka do Německa. „Konkrétní situace jsou ovlivněny výrobou větrných elektráren v Německu, která velmi silně ovlivňuje ceny na trhu, obchodní výměny, a tím následně velikost a směr fyzikálních tranzitních toků. V situaci, kdy nefouká vítr, výroba větrných elektráren je minimální a spotřeba elektřiny velká – například v zimním období – se z Německa stává importní země, mění se obchodní výměny, a tím jsou opět ovlivněny i fyzikální toky,” doplňuje Miroslav Šula.

V celkovém výsledku každoročně převládají dodávky elektřiny z ČR za hranice nad nákupem ze zahraničí a Česko je výrazně exportní země. Například bilance obchodní výměny podle údajů ENTSO-E ukazuje za rok 2019 12 TWh čistého exportu, což ostatně zhruba odpovídá přebytku v tuzemské hrubé výrobě elektřiny (13 TWh). Přesto každý rok nastávají situace, kdy je naše obchodní saldo záporné a elektřinu dovážíme. Stává se to v obdobích velmi nízkých nebo dokonce záporných cen elektřiny. Tedy například když se velké množství elektřiny vyrábí z obnovitelných zdrojů anebo je malá spotřeba, jako se to stalo právě třeba letos na jaře. „Snížení spotřeby v důsledku pandemie Covid-19 vedlo napříč evropskými zeměmi ke snížení poptávky po elektřině a k poklesu cen. Samotná cenová hladina v jednotlivých zemích je ovlivněna skladbou výrobních zdrojů, a to zapojením tradičních výrobních zdrojů oproti výrobě z obnovitelných zdrojů. Při dostatečné výrobě z obnovitelných zdrojů v dané zemi dochází k exportům elektřiny do zemí, kde je podíl výroby z těchto zdrojů nižší. Tyto výkyvy ve výrobě jsou obchodní příležitostí pro obchodníky s elektřinou,“ potvrzuje také mluvčí skupiny Sev.en Energy Gabriela Sáričková Benešová. „Potom obchodníci využijí situace výhodných nákupů místo provozu vlastních zdrojů. Může k tomu dojít i vlivem nedostatku domácích zdrojů, třeba když se nakumulují poruchové a plánované odstávky zdrojů. Tyto situace však netrvají dlouho a nejsou příliš četné, proto v celkových měsíčních objemech zůstává ČR dlouhodobě exportní zemí,“ doplňuje Šula z ČEPS.