Kde domov můj aneb jak Češi bydlí (a kde pracují)

Kde domov můj, kde domov můj, ptal se už v roce 1834 Josef Kajetán Tyl. Kdyby si stejnou otázku položil dnes, odpovědí by mu s největší pravděpodobností bylo „v bytě“, a to navíc ještě „ve vlastním“. V bytě v osobním vlastnictví nebo ve vlastním domě u nás totiž v roce 2015 bydlelo téměř 56 % obyvatel. Zajímá vás, kolik se u nás staví ročně nových bytů? Jak se v čase mění jejich rozloha nebo to, na jakém prostoru pracujeme a kde u nás najdeme ty vůbec nejdražší kancelářské prostory? Pak se ve svém bytě či kanceláři pohodlně usaďte a zahloubejte se do nejnovější analýzy Česka v datech. Téma? Životní prostor nás, Čechů.

Podle výsledků posledního sčítání lidu, domů a bytů, které proběhlo v roce 2011, existovalo v České republice celkem 4 756 572 bytů, z čehož bylo 4 104 635 obydlených. Více než polovina – 55 % - se nacházela v bytových domech, necelých 44 % pak v domech rodinných. Na 1000 Čechů (všech, tedy v bytech i mimo byty) tak připadalo 391 obydlených bytů – tedy teoreticky dva a půl člověka do jednoho bytu. Pro představu je to víc obyvatel na jeden byt než například v Německu, Rakousku nebo Belgii, naopak méně než na Slovensku, v Polsku nebo v Bulharsku.

Ve vlastním bydlí více než polovina Čechů

Téměř 56 % bytů bylo podle posledního sčítání užíváno jejich vlastníky nebo lidmi vlastnícími přímo dům, ve kterém se byt nachází (tj. bezmála 2 300 00 bytů). Nájemníci pak obývali zhruba 22 % všech obydlených bytů (tj. přibližně 920 tisíc). Přes 9 % bytového fondu v Česku pak tvořily byty družstevní a necelá 3,5 % užívají lidé bezplatně, tj. jedná se například o bydlení v bytě některého z příbuzných apod.

Podíl domácností užívajících nájemní byty klesl od posledního sčítání do roku 2015 o další zhruba dvě procenta a tvořil 19,9 % ze všech domácností. V porovnání se zbytkem Evropské unie jde spíše o nižší podíl. Nejvíce nájemních bytů bychom našli v zemích s rozvinutým sociálním systémem – v Německu, kde v nich žije téměř polovina všech domácností, nebo v sousedním Rakousku. Následovaly by Dánsko, Francie nebo Velká Británie. Naopak nejmenší podíl nájemních bytů má v Unii Rumunsko (jen něco málo přes 4 %) nebo Litva (cca 8 %). Nižší podíl než Česko mají i všechny zbývající země V4 – nejméně pak Slovensko (přibližně 9,5 % všech domácností).

V rámci pravidelných sčítání se sleduje také stáří bytového fondu. V roce 2011 byl průměrný bytový dům v České republice starý přesně 52,4 roku, rodinný dům pak 49,3 roku. V porovnání s ostatními zeměmi EU tak Česko disponuje spíše starším bytovým fondem. Tempo výstavby nových bytů se navíc dosud nevyrovnalo tomu, které u nás panovalo před poklesem v roce 2011.

Zuzana Lhotáková, Marketing Manager ve společnosti SAS Institute ČR

Stavíme o 40 % bytů méně než před krizí

Bytová výstavba v Česku zareagovala na globální krizi později, než například v jižní nebo západní Evropě, a výrazně poklesla až ve srovnání let 2010 a 2011. Zatímco v roce 2010 bylo u nás dokončeno téměř 36,5 tisíce bytů, o rok později už to bylo o téměř osm tisíc bytů méně. Na zatím nejnižší úroveň klesl počet dokončených bytů v roce 2014 – s méně než 24 tisíci dokončenými byty se jednalo o více než 40% pokles oproti stavu před vypuknutím globální krize v roce 2007.

Mimochodem, vůbec nejvíc bytů vyrostlo na území pozdější České republiky v roce 1975 – tedy v době, kdy vrcholila výstavba velkých panelových sídlišť. Tehdy bylo dokončeno přes 97 tisíc bytů, tedy výrazně více, než v jakýkoli další rok 70. i 80. let.

Mimochodem, když už jsme zmínili neobydlené byty: Jednou ze zemí, která byla nejhůře postižená jak ekonomickou krizí, tak splasknutím „realitní bubliny“ bylo v Evropě Španělsko. Do roku 2008 se na Pyrenejském poloostrově stavělo obrovské množství nemovitostí, které ale záhy ztratily na hodnotě, lidé nemohli splácet hypotéky a domy či byty propadly bankám. Právě ve Španělsku připadá dnes na 1000 obyvatel 540 bytů (jedno z nejvyšších čísel v Evropě), z nich je ale jen 387 obydlených – tedy méně než v Česku. Podle odhadů je v některých španělských regionech až 20 % bytů neobydlených.

Největší byty rostou na Karlovarsku, nejmenší na Vysočině

Dlouhodobé statistiky developerských projektů, které má k dispozici společnost Deloitte, ukazují, že ve velikosti dokončených bytů nedošlo v posledních letech k výraznému posunu. Ve vývoji výměr bytů se žádný zásadní rozdíl neprojevuje ani ve srovnání Prahy a ostatních krajů. V Praze i ostatních regionech České republiky se průměrná velikost nového bytu pohybuje na úrovni 68 metrů čtverečních¹.

Petr Hána, oddělení nemovitostí společnosti Deloitte

„Pokud se podíváme podrobněji na současný stav, tak zjistíme, že největší výměru mají byty v novostavbách v Karlovarském kraji - téměř 80 metrů čtverečních - nejmenší pak v kraji Vysočina, kde se jedná průměrně o 61 metrů. Tento rozdíl může však být způsoben i odlišností developerského a bytového trhu v jednotlivých krajích. Postupné zvyšování standardu bydlení dokazuje i to, že byty v nových developerských projektech jsou v průměru o 11 % větší než ty ve starší panelové zástavbě,” doplňuje Hána. Nové byty tak sice co do výměry nerostou, dynamicky se ale zvyšuje jejich cena. „Na úrovni Prahy i všech dalších krajských měst se celková průměrná cena bytů v novostavbách zvýšila od roku 2000 o více než 47 %. Nejdražší byty dnes najdeme - vcelku očekávaně - v Praze, nejlevnější pak v Jihlavě nebo Ústí nad Labem. Zatímco ještě v roce 2000 jsme za průměrný byt v Česku zaplatili 2,54 milionu korun, dnes už je to 3,74 milionu.“

Kancelářské prostory: Největší teď hledáme v Brně, nejdražší jsou v centru Prahy

Náš životní prostor ale nezahrnuje jen byty, ale samozřejmě i místa, na která pravidelně chodíme za prací. Vždyť v zaměstnání tráví Češi podle dat OECD v průměru 1776 hodin za rok. Pro přehled jsme se proto podívali i na rozlohu a ceny pronájmu kancelářských prostor.

Vůbec nejvyšší zájem o kancelářské prostory je v rámci Česka stále v Praze (i když se v poslední době stávají populárními i další větší města, jako je Brno nebo Plzeň).

Zajímavé je, že právě v Brně je v současnosti, tj. za poslední rok, zájem o výrazně větší kancelářské plochy, než v ostatních městech. Zatímco průměrná velikost poptávaných ploch jedním zájemcem tu činí téměř 1 100 metrů čtverečních, v Praze je to pouhých 705 m² a v Ostravě 420 m².

Klára Bejblová, Head of Research & Consulting ve společnosti CBRE

Pokud srovnáme Prahu s hlavními městy okolních zemí, kancelářská plocha na obyvatele je tu srovnatelná s Varšavou - cca 2 m² na obyvatele. Více než dvojnásobná je například v Berlíně, zhruba o jeden metr čtvereční na obyvatele je kancelářská plocha vyšší v Bratislavě.

Průměrné nájemné kancelářských prostor je v Praze poměrně stabilní a nezaznamenalo přílišné zvýšení (a následný pokles) ani před ekonomickou krizí v roce 2008 (jako tomu bylo například ve Varšavě, kde se ceny pronájmu kanceláří během dvou let zvýšily o téměř 60 %).