Bez obalu!
Jak recyklujeme odpad v Česku

Přes 77 % všech obalů, které se v Česku dostanou na trh, se následně také zrecykluje. Za jediný rok se v kontejnerech na tříděný odpad sejde téměř 800 tisíc tun obalových odpadů, ke kterým přibývají tuny dalšího papíru, plastu, kovu a skla. Na konci celého recyklačního řetězce pak může stát nové oblečení nebo hračky. Podle statistik třídí 72 % Čechů, možnost třídit má ale přes 99 % z nich.

Jak se balí v Česku

Za jediný rok vznikne na našem území téměř 1,1 milionu tun obalů ze skla, plastu, kovu, dřeva, papíru, lepenky a dalších materiálů. Největší podíl na nich má papír a lepenka (39 %) a plasty (23 %). Přes 18 % obalů pak vzniká ze skla, 12 % ze dřeva a 5 % z kovu. V porovnání s rokem 2009 ubylo obalů ze skla a plastu, lehce naopak přibývá obalů papírových a dřevěných. Je ale nutné si uvědomit, že statistiky počítají s hmotností obalů, takže plasty, které jsou velmi lehké, ve skutečnosti tvoří objemově mnohem větší podíl.

Poté, co jsou tyto materiály vyhozeny do kontejnerů na tříděný odpad, putují díky svozovým firmám na tzv. dotřiďovací linky, kde se rozdělí na jednotlivé druhy podle dalšího zpracování, a následně už ke zpracovatelům, kteří je přemění v nové výrobky. V roce 2015 prošlo touto cestou asi 802 tisíc tun obalů, naopak energeticky (spalováním) se využilo pouhých 56 tisíc tun z vytříděných obalů.

Nejvíce se recykluje papír

Tradičně nejvíce se v Česku recyklují papírové obaly. V loňském roce se nového života dočkalo 94 % z nich, což je o 9 % více než v roce 2012. Zatímco množství zrecyklovaných papírových obalů stoupá, skleněných a kovových recyklujeme méně než dříve. U skla je to 75 % (oproti 82 % v roce 2012), u kovu pak 58 % (oproti 63 % v roce 2012).

Dlouhodobě nejdiskutovanější je ovšem recyklace plastových obalů. Těch v Česku dokážeme znovu využít 68 %, což je 3% nárůst oproti stavu před čtyřmi roky. Stále ještě v plenkách je pak recyklace nápojových kartonů, kterých se u nás znovu využije jen 24 %, což je oproti roku 2012 o 4 % více. Na vině může být jak obecně nižší povědomí o tom, že nápojové kartony tvoří svébytný druh odpadu, tak menší množství speciálních kontejnerů. Ty na některých místech ČR nejsou vůbec a nápojové kartony se tak sbírají do kontejnerů na plast, někdy označených pouze oranžovou nálepkou.

Veškerý odpad se na třídících linkách dotřiďuje a nápojové kartony jsou pro obsluhu linky od plastu jasně rozpoznatelné. Proto se v řadě obcí pro jejich sběr používají nádoby právě na sběr plastů. Kvůli nedostatku místa totiž obce zpravidla další kontejner pro třídění nápojových kartonů přidat nemohou.

Vilém Žák, manažer společnosti Deloitte

Od roku 2016 mají obce povinnost upravit vyhláškou třídění kovů a bioodpadu na svém území. Ty do té doby většinou končily na skládkách společně s komunálním odpadem. Právě v případě bioodpadu jde také o motivaci pro obce, aby podporovaly jeho využití samotnými obyvateli. Odpad, který lidé vůbec nevyhodí, totiž ve výsledku obec nic nestojí.

Do roku 2015 končila většina biologicky rozložitelného komunálního odpadu z údržby zeleně na skládce jako součást směsného komunálního odpadu. Obce, které zavedly sběr tohoto odpadu a jeho kompostování, nebo přesvědčily občany, aby rostlinné zbytky kompostovali na svých zahrádkách, šetří významné množství finančních prostředků na provoz odpadového hospodářství. Uložení jedné tuny směsných komunálních odpadů na skládce totiž stojí v průměru tisíc korun.

Vilém Žák, manažer společnosti Deloitte

Ke kontejnerům to máme stále blíž

V roce 2016 bylo Česku podle společnosti EKO-KOM, která provozuje systém sběru a recyklace obalových odpadů, přes 307 000 kontejnerů na tříděný odpad. Jejich počet se od roku 2006 zdvojnásobil a spolu s tím se zkracuje i průměrná vzdálenost, kterou musíme k takovému kontejneru ujít. Češi to mají v průměru k nejbližšímu kontejneru na tříděný odpad 96 metrů, přičemž ve zmíněném roce 2006 to bylo zhruba 136 metrů. Každý Čech dnes vytřídí ročně 44,8 kg odpadu, což je opět v porovnání s rokem 2006 téměř dvojnásobek.

Kdo netřídí, není Čech!

Kdyby tohle tvrzení byla pravda, pak by v roce 2016 nebylo Čechy 28 % Čechů (a populace naší republiky by se tak smrskla o nějakých 2,96 milionu obyvatel). Počet lidí, kteří u nás třídí odpad, sice od roku 2013 stagnuje, drží se na 72 %, přesto je to výrazně více než v roce 2000. Tehdy se totiž k třídění odpadu „přiznalo” jen 38 % Čechů.

Poměr lidí, kteří u nás třídí, se mezi lety 2000 a 2007 zdvojnásobil. Klesl pak v období krize mezi léty 2007 a 2009, nicméně množství tříděného odpadu na jednoho obyvatele se ve stejné době nesnížilo. Znamená to, že každý z příznivců třídění dokázal vytřídit větší množství odpadu.

Pochvalu dnes zasluhují především v Pardubickém kraji, kde se u nás podle dostupných statistik třídí nejlépe. Směsný komunální opad zde tvoří jen 44 % z celkového množství vyprodukovaného odpadu, v celorepublikovém průměru je to přitom přes 54 %. Nejvíce naopak třídění zanedbávají na Karlovarsku, směsného odpadu tam vzniká o 7 % více, než je celorepublikový průměr.

Pokud se podíváme na mezinárodní srovnání množství vytříděného odpadu, zjistíme, že jsme na tom v Česku v porovnání s ostatními evropskými zeměmi velice dobře. Podle údajů Eurostatu z roku 2014 se větší část odpadu než u nás (48 %) zrecyklovala jen v Belgii, Dánsku, Francii, Itálii, Lotyšsku, Polsku, Portugalsku, Slovinsku a na Islandu.

Zuzana Lhotáková, marketingová manažerka SAS Institute ČR

Na cestě k cirkulární ekonomice

Koncept cirkulární ekonomiky se zabývá způsoby, jak zvýšit efektivitu produkce lidského společenství a napomoci tak kvalitě životního prostředí a udržitelnému rozvoji. Snaží se postupnými kroky vytvořit ekosystém, ve kterém budou materiály cyklicky znovu využívány, aniž by ztrácely svou hodnotu. Právě přeměna odpadů v opětovně využitelné suroviny je jedním z prvních kroků tohoto konceptu. Látky biologického původu by mělo být možné kompostovat a syntetické látky znovu využít při minimalizaci spotřeby energie.

Omezení skládkování, jehož úplný zákaz má v Česku nastoupit v roce 2024, je jen jedním z mnoha kroků směrem k cirkulární ekonomice. Jedná se o celou koncepci, která má vést k maximálnímu snížení dopadů činnosti člověka na životní prostředí při zachování veškerých služeb, které máme k dispozici.

Je škoda, že v ČR stále končí velká část tzv. směsných komunálních odpadů na skládkách. Jejich celkovou produkci ale zkrátka jediná čtyři zařízení na energetické využívání komunálních odpadů v Česku pokrýt nezvládají. Omezení skladování v takovém objemu, které by stálo za řeč, se bez výstavby dalších takových zařízení neobejde. Půjde to hodně těžko, a to jak z technických, tak z ekonomických důvodů.

Vilém Žák, poradenský tým Deloitte