Svařák index 2017:
Pohled na českou ekonomika přes kelímek svařeného vína
Když se v roce 1986 objevil na stránkách časopisu The Economist tzv. BigMac Index, tedy srovnání cen klasického sendviče od McDonald‘s na různých trzích, nikdo netušil, že již za několik let se z nezávazné hříčky stane zavedený pojem. Dnes se s ním setkáme na stránkách populárních magazínů, turistických průvodců i seriózních učebnic ekonomie.
Před dvěma lety jsme se rozhodli podívat na životní úroveň jednotlivých regionů České republiky pomocí podobného ukazatele – ceny svařeného vína na vánočních trzích.
Proč právě svařák? Jen málokterá komodita má tolik shodných rysů při respektu k regionálním rozdílům. Cena i dostupnost výchozích surovin je víceméně podobná: červené víno, cukr, badyán, skořice, hřebíček, citron, pomeranč.
Mnohem větší roli tak při tvorbě ceny získávají další parametry: konkurence v místě nebo kupní síla obyvatel. O slovo se také možná hlásí důsledky regulace, ať už jde o tolik diskutovanou EET nebo omezení, které radnice čím dál častěji uplatňují na místní úrovni.
Jak na tom tedy letos jsme? A jak se svařákonomika vyvíjí v čase?
Jsme na tom… čím dál víc stejně
Svařák index – obdobně jako jeho globální burgerový bratříček – srovnává cenovou hladinu pomocí odpovědi na jednoduchou otázku: Kolik kalíšků svařeného vína si může za svou mzdu koupit průměrný obyvatel daného kraje?
Ve zkratce se dá říci, že se ceny ustalují a jejich mírný růst sleduje růst průměrných mezd.
Více než kdy jindy se dá hovořit o standardní ceně napříč regiony, která je zřejmě výsledkem „opticky přijatelné částky“ - většinou je zkrátka třicet korun málo, čtyřicet moc, pětatřicet tak akorát. Svůj vliv má také samozřejmě nutnost volit takovou částku, aby manipulace s hotovostí byla co nejrychlejší a nejsnazší.
Stále více se objevuje fenomén „přidané hodnoty“. Prostý kelímek se svařákem je mnohdy málo a prodejci nabízejí další vánočně laděné nápoje ve vyšší cenové hladině, anebo svařené víno prodávají ve zvláštní nádobě za zvláštní cenu – typicky v keramickém hrnku s vánočním motivem.
Počet svařáků, které si typický Čech za svůj měsíční příjem může dovolit, je proti minulým rokům čím dál víc shodný napříč územím republiky. Jinými slovy, cena se přizpůsobuje možnostem obyvatel, a rozdíly mezi kraji klesají. Samozřejmou výjimku tvoří „bohatší“ centra – a není důležité, zda se bavíme o centrech v měřítku místním, nebo celorepublikovém.
Ceny svařáku hezky ilustrují regionální rozdíly v kupní síle. Zatímco konkurence na straně nabídky je všude více méně stejná, poptávka se liší právě kupní silou. Obyvatelé Prahy si tak za svařák musí trochu připlatit, podobně jako v řadě jiných případů, nájmy počínaje a jídlem v restauraci konče.
David Marek, hlavní ekonom Deloitte
Pražané: Větší příjmy, ještě větší výdaje
V tomto ohledu má zvláštní postavení Praha, nebo – přesněji řečeno - její střed. I v předvánočním čase se zde líčí především na turisty, kterým nedělá zatěžko sáhnout do kapsy víc, než by bylo přijatelné pro většinu tuzemců. Na Václavském náměstí tak můžeme potkat kalíšek za 60 Kč, což je dvojnásobek průměrné ceny svařáku z trhů v Jihlavě a okolí.
Vánoční trhy se z centra metropole stále víc přesouvají do okrajových čtvrtí, kde je cena sice vyšší než ve zbytku republiky, proti centru města ovšem přece jen přijatelnější. Při přepočtu na příjem ovšem čísla rázem vypadají jinak: kdyby se průměrný Pražan svou mzdu rozhodl propít ve svařácích, dostal by jich o poznání méně než průměrný obyvatel Ostravy nebo Brna!
Zuzana Lhotáková, Marketing Manager SAS Institute
Čechům už nejde o nejlepší cenu, ale všímají si i jiných věcí, začínají být ochotni ocenit styl nebo zážitek. A nejde o fenomén, se kterým se setkáme jen v nejbohatších oblastech nebo turistických střediscích – možná souvisí i s generační obměnou. Smutnou popelkou je Karlovarský kraj. Svůj vliv na to má jeho specifická sídelní struktura. Města, kde se konají vánoční trhy, obklopuje region s poměrně řídkým osídlením a nízkou kupní silou.
Hezké Vánoce!