Česká a československá akademická sféra

Česká a československá akademická sféra

Jaké finance plynou do tuzemské akademické sféry? Kolik je v ČR vysokoškolských studentů, kolik samotných vysokých škol a kolik vysokoškolských zaměstnanců? A jak se jejich počet měnil v průběhu historie Československa? Podívali jsme se v další analýze Česka v datech.

Vysoké školy v historii Československa

Na území nově vzniklého československého státu bylo v roce 1920 celkem 13 vysokých škol: Univerzita Karlova v Praze, Německá univerzita v Praze, Masarykova univerzita v Brně, České vysoké učení technické Praha, Německá technika v Praze, Německá technika v Brně, Komenského univerzita v Bratislavě, Vysoká škola báňská v Příbrami, Vysoká škola zemědělská v Brně, Akademie múzických umění Praha, Akademie výtvarných umění Praha, Vysoká škola zvěrolékařská Brno a Cyrilo-Metodějská fakulta, která se řadila k vysokým školám univerzitního typu. Počet vysokých škol během celého období první republiky kolísal mezi 12 a 14.

Kromě státních mohly existovat i soukromé vysoké školy. Jednalo se ovšem o instituce pro emigranty (Ruská právnická fakulta a Ukrajinská univerzita v Praze, Ukrajinská zemědělská univerzita v Poděbradech) a po jejich zrušení už žádné soukromé vysoké školy nevznikly.

Počet studentů na československých vysokých školách kolísal mezi 23 299 (minimum v akademickém roce 1922/23) a 31 046 (maximum v roce 1934/35). Do roku 1937 pak klesl o téměř 6 tisíc, především vinou nastoupivší hospodářské krize. V akademickém roce 1924/25 kulminoval podíl cizích státních příslušníků na celkovém počtu studentů československých vysokých škol, kdy tvořil téměř 31 % (národnostních menšin bylo v ČSR v roce 1921 zhruba 34,5 %). Do roku 1937 ovšem klesl (vlivem ekonomické situace a nástupu Adolfa Hitlera) na pouhých 6 %. Největší podíl žen (16,4 %) studoval na vysokých školách v roce 1936, kdy kontinuálně narůstal od roku 1921 (tehdy 9,1 %).

Poté, co byly české vysoké školy mezi lety 1939 a 1945 uzavřeny, nastal velký boom. V prvním ročníku po válce studovalo na vysokých školách v ČSR téměř 46,8 tisíce studentů - o 22,5 tisíce víc než v roce 1936/37 - o rok později to bylo už 52 519 studentů (z toho 2 tisíce cizí státní příslušnosti). Zatímco v roce 1946 bylo v Československu 8 vysokých škol, do roku 1949 vzrostl jejich počet na 18.

Po únorovém převratu sice nadále rostl počet vysokých škol, vinou čistek a politicky motivovaných omezení v přijímacích řízeních ale došlo k drastickému úpadku počtu studentů (až na 29 745 v roce 1952, což znamenalo oproti situaci o čtyři roky dříve pokles o téměř 38 %). Jen Univerzita Karlova v Praze přišla po únoru 1948 téměř o čtvrtinu studentů a významnou část vyučujících. Oproti tomu v 50. letech získaly podporu přírodovědné obory a mohla vzniknout např. Matematicko-fyzikální fakulta UK (1952), Fakulta jaderné fyziky (1955) nebo FTVS (1953).

Po částečném uklidnění politické situace se opět projevila potřeba vysokoškolsky vzdělaných lidí a počty studentů začaly opět růst. Už v akademickém roce 1954/55 opět dosáhly úrovně těsně po válce a do ročníku 1965/66 narostly na 95 528 studentů. Maximální počet vysokých škol byl v Československu na počátku 60. let, kdy se vyučovalo na celkem 34 školách, které dohromady čítaly 76 fakult.

Události roku 1968 znamenaly další zlom ve vývoji vysokého školství u nás. Počátek normalizace přinesl další čistky a počet studentů klesl do roku 1973 na 75 597, což bylo o více než 9 tisíc méně než o čtyři roky dříve. Naopak v roce 1977 poprvé překročil hranici 100 tisíc, do roku 1982 pak stoupl na 120 914 (maximum v době minulého režimu), především díky nárůstu příslušné věkové skupiny, ale i díky vyššímu počtu lidí studujících při zaměstnání. Počet vysokých škol se ustálil na čísle 24, od roku 1974 pak o jednu méně.

Vysoké školy od revoluce dodnes

Sametové revoluce byla dalším milníkem, po kterém byla nejen obnovena akademická svoboda a postupně i mezinárodní styky, ale především strmě narostl počet studentů. Zatímco v roce 1990 studovalo na čs. vysokých školách necelých 113 tisíc studentů, v roce 2000 už to bylo přes 198 tisíc, nárůst o 76 %), z toho v roce 2000 bezmála 76 tisíc žen. Počet nově přijatých studentů po většinu let činil téměř dvojnásobek absolventů.

Následný vývoj byl ještě umocněn vznikem soukromých vysokých škol (umožněným Zákonem o Vysokých školách z roku 1998), kterých bylo už v roce 2002 celkem 27, v roce 2008 pak už 45 s celkovým počtem 50,6 tisíce studentů (ovšem pouze 17,2 tisíce v klasickém denním studiu, zbytek ve studiu kombinovaném a distančním). Své maximum zažily soukromé VŠ v letech 2009-2010, kdy je navštěvovalo zhruba 57 tisíc lidí, po roce 2017 klesl počet jejich studentů pod 30 tisíc. Tvořili tak zhruba 10 % všech studentů českých vysokých škol.

Maximum celkového počtu studentů zažily české vysoké školy v roce 2010 (přes 396 tisíc), poté zaznamenaly pokles na zhruba 299 tisíc v roce 2017. V současnosti u nás funguje 26 veřejných a 37 soukromých vysokých škol, které čítají dohromady na 149 fakult. Na nich narůstá rovněž poměr zahraničních studentů, především Slováků, Rusů a Ukrajinců. V roce 2017 tvořili 14,7 % studentů.

Zuzana Lhotáková, Marketingová manažerka SAS Institute ČR

Česko patří k zemím s vysokým podílem vysokoškolsky vzdělané populace, stále je to ale méně než činí průměr Evropské unie. Ve skupině 15 až 74 let u nás v roce 2017 dokončilo vysokou školu přesně 20 % obyvatel, což je sice o 7,9 procentního bodu více než před deseti lety, přesto stále o 6,4 % méně než činí průměr EU. Nejvíce obyvatel (38 %) má vysokoškolský diplom v Praze, 22,6 % pak v Jihomoravském kraji. Naopak nejmenší podíl obyvatel s VŠ vzděláním - méně než 13 % - je v krajích Ústeckém a Karlovarském.

Na grafu počtu studentů vysokých škol v Česku je dobře vidět jeho postupný pokles po roce 2010. Tradičně největší u nás je Univerzita Karlova, do roku 2010 zaujímalo druhé místo ČVUT v Praze, než bylo co do počtu studentů předstiženo Masarykovou univerzitou v Brně.

Zaměstnanci veřejných vysokých škol v ČR

Podrobná data o zaměstnancích jsou zatím dostupná mezi lety 2008 a 2016. Na svém maximu byl počet zaměstnanců všech tuzemských vysokých škol v roce 2009, kdy šlo o 33 276,9 celého úvazku (viz slovníček pojmů). Nejméně oproti tomu bylo zaměstnanců v roce 2013 (po ekonomické krizi), a to přesně 29 055,9 celého úvazku (tj. ve srovnání s rokem 2009 pokles o 12 %). Pokud toto číslo pro zajímavost srovnáme se stavem v roce 1928, tak tehdy bylo v ČSR pouhých 1 181 profesorů a docentů a 1 316 ostatních pracovníků (vyučujících) na VŠ.

Slovníček pojmů

Přepočtený počet = počet pracovníků přepočtený na plný pracovní úvazek. Započítávají se pouze pracovníci v pracovním poměru, nezapočítávají se tedy osoby s uzavřenou DPP nebo DPČ.

Akademičtí pracovníci = profesoři, docenti, odborní asistenti, asistenti, lektoři, pedagogičtí pracovníci VaV. Definováno v § 70 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách. Vykonávají jak pedagogickou, tak tvůrčí činnost.

Vědečtí pracovníci = osoby, které nejsou akademickými pracovníky dle § 70 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách. Náplní jejich práce je vědecká, výzkumná a vývojová tvůrčí činnost.

Ostatní zaměstnanci = všichni další pracovníci, kteří se přímo nepodílejí na vzdělávání a výzkumu. Jedná se tedy zejména o administrativní, technické a jiné zaměstnance.


Akademičtí pracovníci v roce 2016

Nejvíce na našich vysokých školách najdeme odborných asistentů (zpravidla absolventi Ph.D. programu), a to 53 % (8 256 celých úvazků.

  • Docenti: 21,9 % (3 406,2 celého úvazku)
  • Profesoři: 11,3 % (1 757,5 celého úvazku)
  • Asistenti: 7,2 % (1 120,6 celého úvazku, stačí Mgr. titul)
  • Lektoři: 4,2 % (651,6 celého úvazku)
  • Pedagogičtí pracovníci podílející se na vědě a výzkumu: 3,2 % (543,5 celého úvazku)

Výdaje na vědu a výzkum v ČR

  • Stabilně rostou s výjimkou stagnace v období ekonomické krize (2008-2009) a roku 2016
  • 2011-2015 došlo k výraznějšímu nárůstu a k většímu zastoupení investičních výdajů s maximem 23,3 % v roce 2012, za čímž stojí především zahraniční zdroje (viz předchozí grafy).
  • V posledních dvou letech došlo k dramatickému poklesu investičních výdajů - ty tvoří aktuálně necelých 10 %, což je nejméně od roku 2005.
  • Podíl výdajů na vědu a výzkum na HDP také postupně narůstá, maxima dosáhl v roce 2014, kdy dosahoval 2 %, v roce 2016 však spadl na 1,7 %. Za tím stojí i nižší čerpání z EU (ta v roce 2016 přispěla českému výzkumu 2,7 mld. korun, přibližně o 11 mld. méně než v roce předcházejícím)
  • Co se zdrojů týče, čím dál výraznější význam mají ty podnikatelské
    • 2005-2017: za 12 let nárůst z 19,8 na 53,8 mld. Kč, tedy o více než 170 % (pokles pouze v době ekonomické krize)
    • veřejné zdroje ČR vzrostly za stejné období z 17,2 jen na 31,2 mld. Kč, tedy o 81 %

Na celkových výdajích v roce 2017 se podnikatelský sektor podílel z 60 %. Nejvíce se investuje v automobilovém průmyslu, který (v součtu s navázanými obory - zpracování kovů, sklářství, textilní průmysl) vynakládá až polovinu prostředků na vědu a výzkum mířících z podnikatelského sektoru.

Výdaje na výzkum a vývoj v České republice se sice v posledních dvou desetiletích zvýšily, v porovnání s jinými, úspěšnými ekonomikami jsou však stále podprůměrné. V zemích jako je Německo či Švédsko se pohybují výdaje na výzkum a vývoj kolem tří procent HDP. Jižní Korea dokonce přesahuje 4 procenta HDP.

David Marek, hlavní ekonom Deloitte

Milníky české akademické a vědecké sféry

1348

Díky iniciativě císaře Karla IV. byla v Praze založena Karlova univerzita jako první škola tohoto typu ve střední Evropě. Zahrnovala tehdy čtyři fakulty (právnickou, lékařskou, teologickou (dnes katolickou teologickou) a artistickou (dnes filosofickou) a šlo o zásadní impuls k rozvoji abstraktního myšlení v Českých zemích.

1754

Václav Prokop Diviš vynalezl a sestrojil bleskosvod.

1827

Josef Ludvík František Ressel vynalezl lodní šroub.

1866

Johann Gregor Mendel publikoval práci Pokusy s rostlinnými hybridy. Formuloval tři pravidla, která později vešla ve známost jako Mendelovy zákony dědičnosti, a položil tak základy moderní genetiky.

1881

František Křižík zdokonalil obloukovou lampu. Podle jeho patentu se následně vyrábí od USA po Rusko.

1907

Jan Janský objevil a klasifikoval čtyři základní krevní skupiny.

1940

V laboratořích firmy Baťa vypracoval Otto Wichterle výrobní postup kaprolaktamu, který se stane základem sloučeniny pro výrobu silonu.

1959

Jaroslav Heyrovský obdržel Nobelovu cenu za chemii za objev polarografie.

1961

Otto Wichterle sestrojil po letech výzkumu první přístroj na výrobu kontaktních čoček. Doma, ze stavebnice Merkur a dynama z jízdního kola.

2001

V USA je pro léčbu AIDS schválen lék Viread (tenofovir) získaný díky výzkumu Antonína Holého. O dva roky později je na základě výzkumu stejného člověka schválen v USA i lék Hepsera proti virové hepatitidě B.

2003

Oldřich Jirsák vynalezl technologii Nanospider pro výrobu nanovláken.

2007

Byla otevřena Mendelova polární stanice. ČR se tak stala teprve 26. zemí s vlastní vědeckou základnou v Antarktidě.

Mohlo by vás zajímat