Česká a československá akademická sféra

Jaké finance plynou do tuzemské akademické sféry? Kolik je v ČR vysokoškolských studentů, kolik samotných vysokých škol a kolik vysokoškolských zaměstnanců? A jak se jejich počet měnil v průběhu historie Československa? Podívali jsme se v další analýze Česka v datech.

Vysoké školy v historii Československa

Na území nově vzniklého československého státu bylo v roce 1920 celkem 13 vysokých škol: Univerzita Karlova v Praze, Německá univerzita v Praze, Masarykova univerzita v Brně, České vysoké učení technické Praha, Německá technika v Praze, Německá technika v Brně, Komenského univerzita v Bratislavě, Vysoká škola báňská v Příbrami, Vysoká škola zemědělská v Brně, Akademie múzických umění Praha, Akademie výtvarných umění Praha, Vysoká škola zvěrolékařská Brno a Cyrilo-Metodějská fakulta, která se řadila k vysokým školám univerzitního typu. Počet vysokých škol během celého období první republiky kolísal mezi 12 a 14.

Kromě státních mohly existovat i soukromé vysoké školy. Jednalo se ovšem o instituce pro emigranty (Ruská právnická fakulta a Ukrajinská univerzita v Praze, Ukrajinská zemědělská univerzita v Poděbradech) a po jejich zrušení už žádné soukromé vysoké školy nevznikly.

Počet studentů na československých vysokých školách kolísal mezi 23 299 (minimum v akademickém roce 1922/23) a 31 046 (maximum v roce 1934/35). Do roku 1937 pak klesl o téměř 6 tisíc, především vinou nastoupivší hospodářské krize. V akademickém roce 1924/25 kulminoval podíl cizích státních příslušníků na celkovém počtu studentů československých vysokých škol, kdy tvořil téměř 31 % (národnostních menšin bylo v ČSR v roce 1921 zhruba 34,5 %). Do roku 1937 ovšem klesl (vlivem ekonomické situace a nástupu Adolfa Hitlera) na pouhých 6 %. Největší podíl žen (16,4 %) studoval na vysokých školách v roce 1936, kdy kontinuálně narůstal od roku 1921 (tehdy 9,1 %).

Poté, co byly české vysoké školy mezi lety 1939 a 1945 uzavřeny, nastal velký boom. V prvním ročníku po válce studovalo na vysokých školách v ČSR téměř 46,8 tisíce studentů - o 22,5 tisíce víc než v roce 1936/37 - o rok později to bylo už 52 519 studentů (z toho 2 tisíce cizí státní příslušnosti). Zatímco v roce 1946 bylo v Československu 8 vysokých škol, do roku 1949 vzrostl jejich počet na 18.

Po únorovém převratu sice nadále rostl počet vysokých škol, vinou čistek a politicky motivovaných omezení v přijímacích řízeních ale došlo k drastickému úpadku počtu studentů (až na 29 745 v roce 1952, což znamenalo oproti situaci o čtyři roky dříve pokles o téměř 38 %). Jen Univerzita Karlova v Praze přišla po únoru 1948 téměř o čtvrtinu studentů a významnou část vyučujících. Oproti tomu v 50. letech získaly podporu přírodovědné obory a mohla vzniknout např. Matematicko-fyzikální fakulta UK (1952), Fakulta jaderné fyziky (1955) nebo FTVS (1953).

Po částečném uklidnění politické situace se opět projevila potřeba vysokoškolsky vzdělaných lidí a počty studentů začaly opět růst. Už v akademickém roce 1954/55 opět dosáhly úrovně těsně po válce a do ročníku 1965/66 narostly na 95 528 studentů. Maximální počet vysokých škol byl v Československu na počátku 60. let, kdy se vyučovalo na celkem 34 školách, které dohromady čítaly 76 fakult.

Události roku 1968 znamenaly další zlom ve vývoji vysokého školství u nás. Počátek normalizace přinesl další čistky a počet studentů klesl do roku 1973 na 75 597, což bylo o více než 9 tisíc méně než o čtyři roky dříve. Naopak v roce 1977 poprvé překročil hranici 100 tisíc, do roku 1982 pak stoupl na 120 914 (maximum v době minulého režimu), především díky nárůstu příslušné věkové skupiny, ale i díky vyššímu počtu lidí studujících při zaměstnání. Počet vysokých škol se ustálil na čísle 24, od roku 1974 pak o jednu méně.

Vysoké školy od revoluce dodnes

Sametové revoluce byla dalším milníkem, po kterém byla nejen obnovena akademická svoboda a postupně i mezinárodní styky, ale především strmě narostl počet studentů. Zatímco v roce 1990 studovalo na čs. vysokých školách necelých 113 tisíc studentů, v roce 2000 už to bylo přes 198 tisíc, nárůst o 76 %), z toho v roce 2000 bezmála 76 tisíc žen. Počet nově přijatých studentů po většinu let činil téměř dvojnásobek absolventů.

Následný vývoj byl ještě umocněn vznikem soukromých vysokých škol (umožněným Zákonem o Vysokých školách z roku 1998), kterých bylo už v roce 2002 celkem 27, v roce 2008 pak už 45 s celkovým počtem 50,6 tisíce studentů (ovšem pouze 17,2 tisíce v klasickém denním studiu, zbytek ve studiu kombinovaném a distančním). Své maximum zažily soukromé VŠ v letech 2009-2010, kdy je navštěvovalo zhruba 57 tisíc lidí, po roce 2017 klesl počet jejich studentů pod 30 tisíc. Tvořili tak zhruba 10 % všech studentů českých vysokých škol.

Maximum celkového počtu studentů zažily české vysoké školy v roce 2010 (přes 396 tisíc), poté zaznamenaly pokles na zhruba 299 tisíc v roce 2017. V současnosti u nás funguje 26 veřejných a 37 soukromých vysokých škol, které čítají dohromady na 149 fakult. Na nich narůstá rovněž poměr zahraničních studentů, především Slováků, Rusů a Ukrajinců. V roce 2017 tvořili 14,7 % studentů.

Zuzana Lhotáková, Marketingová manažerka SAS Institute ČR

Česko patří k zemím s vysokým podílem vysokoškolsky vzdělané populace, stále je to ale méně než činí průměr Evropské unie. Ve skupině 15 až 74 let u nás v roce 2017 dokončilo vysokou školu přesně 20 % obyvatel, což je sice o 7,9 procentního bodu více než před deseti lety, přesto stále o 6,4 % méně než činí průměr EU. Nejvíce obyvatel (38 %) má vysokoškolský diplom v Praze, 22,6 % pak v Jihomoravském kraji. Naopak nejmenší podíl obyvatel s VŠ vzděláním - méně než 13 % - je v krajích Ústeckém a Karlovarském.

Na grafu počtu studentů vysokých škol v Česku je dobře vidět jeho postupný pokles po roce 2010. Tradičně největší u nás je Univerzita Karlova, do roku 2010 zaujímalo druhé místo ČVUT v Praze, než bylo co do počtu studentů předstiženo Masarykovou univerzitou v Brně.

Zaměstnanci veřejných vysokých škol v ČR

Podrobná data o zaměstnancích jsou zatím dostupná mezi lety 2008 a 2016. Na svém maximu byl počet zaměstnanců všech tuzemských vysokých škol v roce 2009, kdy šlo o 33 276,9 celého úvazku (viz slovníček pojmů). Nejméně oproti tomu bylo zaměstnanců v roce 2013 (po ekonomické krizi), a to přesně 29 055,9 celého úvazku (tj. ve srovnání s rokem 2009 pokles o 12 %). Pokud toto číslo pro zajímavost srovnáme se stavem v roce 1928, tak tehdy bylo v ČSR pouhých 1 181 profesorů a docentů a 1 316 ostatních pracovníků (vyučujících) na VŠ.

Akademičtí pracovníci v roce 2016

Nejvíce na našich vysokých školách najdeme odborných asistentů (zpravidla absolventi Ph.D. programu), a to 53 % (8 256 celých úvazků.

• Docenti: 21,9 % (3 406,2 celého úvazku)
• Profesoři: 11,3 % (1 757,5 celého úvazku)
• Asistenti: 7,2 % (1 120,6 celého úvazku, stačí Mgr. titul)
• Lektoři: 4,2 % (651,6 celého úvazku)
• Pedagogičtí pracovníci podílející se na vědě a výzkumu: 3,2 % (543,5 celého úvazku)

Výdaje na vědu a výzkum v ČR

• Stabilně rostou s výjimkou stagnace v období ekonomické krize (2008-2009) a roku 2016
• 2011-2015 došlo k výraznějšímu nárůstu a k většímu zastoupení investičních výdajů s maximem 23,3 % v roce 2012, za čímž stojí především zahraniční zdroje (viz předchozí grafy).
• V posledních dvou letech došlo k dramatickému poklesu investičních výdajů - ty tvoří aktuálně necelých 10 %, což je nejméně od roku 2005.
• Podíl výdajů na vědu a výzkum na HDP také postupně narůstá, maxima dosáhl v roce 2014, kdy dosahoval 2 %, v roce 2016 však spadl na 1,7 %. Za tím stojí i nižší čerpání z EU (ta v roce 2016 přispěla českému výzkumu 2,7 mld. korun, přibližně o 11 mld. méně než v roce předcházejícím)
• Co se zdrojů týče, čím dál výraznější význam mají ty podnikatelské
• 2005-2017: za 12 let nárůst z 19,8 na 53,8 mld. Kč, tedy o více než 170 % (pokles pouze v době ekonomické krize)
• veřejné zdroje ČR vzrostly za stejné období z 17,2 jen na 31,2 mld. Kč, tedy o 81 %

Na celkových výdajích v roce 2017 se podnikatelský sektor podílel z 60 %. Nejvíce se investuje v automobilovém průmyslu, který (v součtu s navázanými obory - zpracování kovů, sklářství, textilní průmysl) vynakládá až polovinu prostředků na vědu a výzkum mířících z podnikatelského sektoru.

Výdaje na výzkum a vývoj v České republice se sice v posledních dvou desetiletích zvýšily, v porovnání s jinými, úspěšnými ekonomikami jsou však stále podprůměrné. V zemích jako je Německo či Švédsko se pohybují výdaje na výzkum a vývoj kolem tří procent HDP. Jižní Korea dokonce přesahuje 4 procenta HDP.

David Marek, hlavní ekonom Deloitte