Duševní zdraví dětí

O duševní zdraví se zajímá 65 % českých dětí. Se sebepoškozováním či sebevražednými myšlenkami se u svých kamarádů setkala polovina z nich

Duševní zdraví je stále častěji zmiňovaným tématem, o které se zajímají bezmála dvě třetiny českých dětí a dospívajících. Těm podle průzkumu společnosti T-Mobile a organizací Nevypusť duši a G82 nejvíce pomáhá kontakt s kamarády či fakt, že se mají komu svěřit. Z průzkumu vedeného se 400 dětmi ve věku 12–19 let vyplynulo, že se u svých kamarádů nejčastěji setkávají s neklidem a nepozorností. Téměř 47 % z nich se ale svěřilo i s tím, že u kamarádů pozorují sebepoškozování či sebevražedné myšlenky. Duševními onemocněními jich podle UNICEF v Česku trpí zhruba 11 %, častěji jde o chlapce. Ti přitom duševní zdraví řeší méně než dívky.

Podle organizace UNICEF trpí duševními onemocněními a poruchami v Evropě celkem 16,3 % dětí ve věku od 10 do 19 let. Alarmující je ale fakt, že se podle britské Nadace Mental Health až třem čtvrtinám dětí trpících psychickými poruchami nedostává adekvátní pomoc. V Česku vychází zastoupení duševních onemocnění u dětí na relativně nízkých 11 %, což odpovídá celkové situaci v bývalém Východním bloku. To ale nutně nemusí znamenat, že se děti z postsovětských zemí nepotkávají s psychickými problémy, spíše to může být dáno sociokulturním prostředím bývalých členů SSSR, kde duševnímu zdraví historicky nebyla věnovaná taková pozornost. „Historicky u nás není diskuse o tématu duševního zdraví normou. Výzkumy se k nám dostávají až teď s urgencí v pocovidové době, jejíž dopady přímo vidíme, a proto je také víc zkoumáme,“ vysvětluje Barbora Pšenicová, ředitelka Nevypusť duši. Například ve Španělsku se podíl dětí s duševními onemocněními pro srovnání šplhá k 21 %.

Obecně duševní onemocnění v Česku častěji postihují dívky, ale i zde se země bývalého Východního bloku od zbytku Evropy odlišují. V Česku, Polsku, na Slovensku, ale například i v Pobaltských zemích se s psychickými onemocněními častěji potýkají chlapci. Největší zastoupení mají v Evropě deprese a úzkosti, kterými trpí až 55 % dětí. Následuje ADHD a další poruchy chování.

Z průzkumu Národního ústavu duševního zdraví navíc vyplývá, že jsou na tom děti o poznání hůř, než se dosud předpokládalo. „Celkem 30 % z dotazovaných projevilo znaky, které ukazují na středně těžké až těžké úzkosti. 4 z 10 oslovených žáků navíc reportují známky středně těžké až těžké deprese. Převedeme-li to na průměrnou třídu o dvaceti žácích, průměrně šest jich vykazuje příznaky úzkosti, osm příznaky středně těžké až těžké deprese a dalších pět vykazuje příznaky deprese mírné,“ popisuje Matěj Kučera, analytik Národního ústavu duševního zdraví.

O duševní zdraví se zajímá 65 % českých dětí

Duševnímu zdraví jsme se na Česku v datech věnovali už vloni, kdy jsme společně s T-Mobile, G85, Simply5 a Nevypusť duši zkoumali, jak se na psychické zdraví svých dětí dívají jejich rodiče. „Letos jsme se proto průzkumem zaměřili přímo na děti a dospívající, a z víc než 400 rozhovorů vyšlo najevo, že se psychická pohoda a duševní zdraví pro české děti postupně stávají opravdu důležitým tématem, o které se zajímá 65 % z nich,“ vysvětluje Martin Orgoník, ředitel vnějších vztahů a udržitelnosti T-Mobile. „Právě technologie a téměř všudypřítomný internet mají svůj podíl viny na zhoršující se duševní pohodě zejména dětí a mladých lidí. Také proto se tématu duševního zdraví v T-Mobile dlouhodobě věnujeme v rámci naší společenské odpovědnosti. Spolu s naším partnerem, organizací Nevypusť duši, připravujeme speciální programy pro děti, studenty, rodiče i širokou veřejnost. Pro tu jsme také natočili sérii edukativních videí, jak o duševní zdraví správně pečovat. Pomocí unikátních výzkumů již také několik let přinášíme do odborných debat doposud chybějící data,“ doplňuje Orgoník.

Přestože podle UNICEF psychické problémy častěji trápí chlapce, v zájmu o toto téma jasně vedou dívky, a to především ty starší. Dívky ve věku 16–19 let o duševní zdraví projevují velký nebo částečný zájem v 93 % případů, zatímco u chlapců jde o 69 %.

Děti oceňují zejména pohodu a spokojenost, ty se ale z jejich života podle studií vytrácejí

Psychickou pohodu dětí ovlivňuje řada externích faktorů, mezi které spadá i celková spokojenost se svým životem. Podle britského průzkumu právě spokojenost a štěstí dětí v průběhu posledních deseti let klesá, a to napříč různými kategoriemi života. Zatímco v roce 2010 ohodnotily britské děti ve věku od 10 do 15 let své celkové štěstí známkou 8,2 bodů z 10, v roce 2021 už tento podíl klesl na 7,6. Podobně klesající trend lze pozorovat i v hodnocení vlastního vzhledu, vztahů s kamarády nebo v otázce fungování ve škole. Jedinou oblastí, kde v posledních deseti letech zůstává hodnota na vesměs stejné úrovni, je rodina, kde jsou děti i celkově nejspokojenější a v roce 2021 ji ohodnotily 8,9 body z deseti. Právě pohoda a spokojenost jsou přitom faktory, které považuje za důležité pro svůj spokojený život 87 % českých dětí a dospívajících.

Se sebepoškozováním a sebevražednými myšlenkami se u kamarádů setkala téměř polovina dětí

U svých kamarádů děti a adolescenti podle průzkumu nejčastěji pozorují neklid, nesoustředěnost a nepozornost. S takovým chováním se setkaly téměř ¾ z nich. Obdobně často vnímají i lhaní či podvádění nebo zvýšenou agresi. Nejméně si děti vzpomněly na setkání se sebepoškozováním či sebevražednými myšlenkami. „Ačkoliv se tato informace může zdát jako veskrze pozitivní, stále jde o 46,5 % dětí ve věku 12–19 let, které mají ve svém okolí někoho, kdo alespoň přemýšlel nad ubližováním sobě samému. Zatímco u chlapců jde o zhruba třetinu respondentů, dívky se s takovým chováním setkaly v téměř 60 % případů,“ upozorňuje Tomáš Odstrčil, analytik Evropy v datech.

Právě sebevraždy jsou přitom podle výše zmíněné studie UNICEF druhou nejčastější příčinou úmrtí dětí, a to hned po dopravních nehodách. Až 1 200 evropských dospívajících ve věku od 10 do 19 let si každoročně vezme život, což odpovídá zhruba třem sebevraždou zmařeným životům denně. „V loňském roce registrujeme nárůst celkového počtu sebevražd v Česku o 6,5 % oproti klesajícímu trendu z dřívějších let. Ke zvýšení počtu sebevražd došlo zejména v mladších věkových kategoriích 15–19, 20–24, 30–34 let,“ upozorňuje Roksana Táborská z Národního ústavu pro duševní zdraví.

Kamarádi a naslouchání jako cesta k duševní pohodě

K dosažení duševní pohody dětem a mládeži podle jejich přesvědčení nejvíce pomáhá kontakt s kamarády a to, že se mají komu svěřit. Za podobně důležitý považují i pravidelný spánek a velkou naději vkládají i do domácího mazlíčka. Zatímco pro jejich rodiče je druhou nejzásadnější aktivitou pobyt v přírodě a na čerstvém vzduchu, jejich děti mu takovou důležitost nepřikládají. Ještě větší neshoda mezi dětmi a dospělými panuje mezi pravidelným denním režimem, který je dětské duševní pohodě prospěšný podle 47 % dospělých a 34 % dětí.

Pokud by děti měly podezření na to, že některý z jejich kamarádů zažívá psychické problémy, nejčastěji by si chtěly promluvit přímo s ním – zhruba ve ⅔ případů. Druhý nejčastějším partnerem pro komunikaci o psychických problémech jsou pak vlastní rodiče, kteří výrazně vedou nad všemi ostatními dospělými, na které by se děti chtěly v případě potřeby obrátit. Přesto by za rodiči šlo s problémy svých kamarádů jen 40 % dětí. „V tomto případě nás trochu překvapil rozdíl u dětí, které deklarují zhoršený vztah s rodiči. Ty mají o poznání v řádu desítek procent menší ochotu se rodičům svěřovat. Volily by raději služby online nebo své kamarády," doplňuje Barbora Pšenicová z Nevypusť duši. Na internetu by jinak celkově hledalo pomoc každé páté dítě a na linku pomoci by se pak obrátilo každé desáté.

Jen čtvrtina dětí si myslí, že je potřeba pomáhat jen závažným případům

Větší zájem o duševní zdraví s sebou nese i lepší informovanost o celé problematice. Jen čtvrtina dětí si například myslí, že je pomoc potřeba jen v případě, že je stav nemocného závažný, že se psychické problémy mohou zlepšit samy od sebe si myslí 19 % z nich a že duševní onemocnění není skutečnou nemocí jen 17 %. Naopak až 80 % dětí je přesvědčeno o tom, že se duševní problémy mohou objevit u každého z nás.

Problémem nicméně zůstává přesvědčení, že se lidé stydí říct si o pomoc, že se bojí negativních reakcí okolí, nebo že neumí o svých problémech mluvit. Ačkoliv se průzkum zajímal o to, co si děti myslí o tom jak se „lidé“ staví k duševnímu zdraví, lze relativně snadno usuzovat, že řadu těchto názorů děti sdílí. Dvě třetiny z nich například prohlašují, že by lidé ocenili návod, jak si o pomoc říct, a 40 % tvrdí, že není jasné kde hledat pomoc a na koho se obrátit.

„V první řadě by se děti měly obrátit na někoho blízkého ze svého okolí – rodinu, dospělé příbuzné nebo třeba pedagogický sbor či vedoucí kroužků,“ radí Barbora Pšenicová. „Záleží na tom, komu důvěřují. Mohou volat na Linku bezpečí na čísle 116 111, mohou nám napsat do mailové poradny poradna@nevypustdusi.cz, pozn. red.) a mohou vyhledat ve své blízkosti nízkoprahové zařízení pro děti a mládež, kteří s nimi mohou situaci velmi citlivě projít a pomoci jim nalézt vhodné řešení.“